Rubrika: Ze starého šuplíku

Toto zajímavé téma jsem objevil mezi bradavickými soutěžemi a protože nejsem chvála bohu dosud mezi potrestanými, nemohu se této soutěže zúčastnit. Nicméně bych se rád se čtenáři podělil o své znalosti problematiky, činím tak na tomto místě.

Výtvor, který vznikl z pera tří slečen – Osiris Flemingové, Sarah Clarissy Cordiss a mojí maličkosti. 🙂

11. září 2001. Černý den historie, který změnil v našich životech mnohé. A je jedno, zda se domníváme, že ty změny jsou k lepšímu či horšímu.

Svět se toho dne změnil.

Snad každý si pamatuje, co ten den dělal. Já seděl u počítače a hrál Operation Flashpoint. Bylo mi patnáct. Nechápal jsem. Nerozuměl.

11. září 2007, o šest let později, jsem poblíž Ground Zero stál. Byl jsem na tom místě. Cítil a náhle i pochopil to, co se tam stalo. Hleděl na seznam tisíců lidí, mnoho z nich nikdy nenašli. Vida to, co z WTC zbylo, jsem se toho dne ani nedivil.

Další informace o vodě,
přináší Katia z lodě…

Vlnu pobouření probudil člen Starostolce Carold Berndthart zastupující extremistickou stranu Zelené světlo. Na veřejném zasedání Starostolce, kdy se probíralo financování Školy čar a kouzel v Bradavicích, vystoupil se svým připraveným projevem, na což má jako předseda strany přednostní právo. Ve svém projevu zdůraznil, že podle starých kouzelnických tradic a nepsaných zákonů je nepřípustné, aby Ministerstvo kouzel vydávalo finance na vzdělání a studium mudlů.

Určitě všem vrtá hlavou jedna otázka. Máte se těšit do školy, nebo se jí bát? Nikdy si tím nejste úplně jistí. A nezajímalo Vás někdy, co si o tom myslí Vaši spolužáci a učitelé? My jsme se několika z nich zeptali.
Takže, vy všichni, červení, zelení, modří, žlutí i vy fialoví; Jak moc se těšíte do školy?

Další básnička… 😉

A jsem tu se svým slibovaným dětským snem jednoho z nás. Asi byste nevěřili, jak je těžké najít někoho, kdo chtěl být kosmonaut , ovšem já po nějakém čase našla jednoho odvážného. Je jím Justin Angel Sane!

To bylo zrovna kolem poledne, když se George procházel Granndibalským lesem, jak už to dělal každé poledne. Sluníčko krásně svítilo, prostě byl den jako malovaný. Když už byl George v polovině cesty, zastavil se a začal si hledat nejbližší pařez. „Přeci nemůže chybět pořádná svačinka,“ pomyslel si George u nalezeného pařezu. Byl kolem něj nádherný rozhled. Nejen že viděl na jezero. Viděl dokonce i na vesnici Matarvel i na Sokolovskou stráň. George si připadal opravdu hezky.