Rubrika: Ze starého šuplíku

Autorovi, který si nepřál být jmenován (přece bych to na sebe nenabonzovala …), se dostala do rukou unikátní věc. Deník velikosti A4 se zlatými deskami, na kterých je vyšit erb naší školy. Autor neodolal a nahlédl dovnitř. Jaké však bylo jeho překvapení, když vně deníku našel podivná novoroční předsevzetí blíže nejmenované osoby …

Voda je …

Máme tu nový rok. A vás by jistě zajímalo, jaký bude? Inu, co bych pro vás neudělal … Tedy, po dlouhém okusování tužek a vyndavání třísek z jazyku (a nutno říci, že velice bolestivém!) jsem pro vás vyvěštil, co vás čeká a nemine …

Mé milované koleji

Ano, bohužel. Rmuťte se, plačte, oblečte černou. Jsem to skutečně já. Trapáček. Vidím hrůzu ve vašich očích. Jako bych snad neříkal, že se vrátím. A se mnou … přišel hororskop.

Před desítkami let, kdy zemi ještě ovládala zvířata s kouzelnou mocí a schopností mluvit, se odehrál tento příběh.

Když se básník cítí smutně…

Tak a jsem tu. Ptáte se kdo jsem? A jak to mám sakra vědět! Kdyby Trapáček konečně začal poctivně makat, měl by na svatební prsten a já už mohla být za něj vdaná! Ale on ne, on chce svobodu a miluje leda tak svoji láhev Ohnivé whisky. No ale k věci milánci. Jsem teď zaměstnaná v archivu toho Největšího, toho Nejštědrejší, toho Nejmín Sobeckého Muže na světě. Ano, dělám u Ježíška, Santy Klause, Dědy Mráze a co já vím, jak se ještě jmenuje. Je to práce velice náročná…….takže si z nudy občas něco přečtu. No a jednou takhle se mi dostane do ruky obálka……si myslíte, že řeknu jaká? Si to přečtěte sami, já se namáhat nebudu!