Rubrika: Tvořivé chvíle

Toto zajímavé téma se objevilo v zadání jedné školní soutěže. A protože se domnívám, že problematika je závažná, vkládám sem vlastní vypracování, doufaje, že Vás poučí. Nebo pobaví.

Kramářská píseň do školy 🙂

Jedna říkanka, kterou jsem poslal do školní soutěže.

Toto vědecké pojednání jsem vypracoval do jedné soutěže, a protože paní profesorku Belatris Nithelas Malrinovou to velmi pobavilo, vkládám to sem s nadějí, že to pobaví i Vás.

Tento příběh, psaný formou deníku, jsem odevzdala jako pololetní esej do Lykantropologie v minulém roce 🙂

Na trošku vážnejšiu tému…

Jsem totální antiromantik. Neocením západ slunce u moře, pugety růží, ani večeři při svíčkách (v tomto případě ale oceňuji ono šero, ve kterém není vidět, že se cpu jak protržená). Dále mě neuchvátí ani oslovení miláčku, či mnoho dalších nevkusných zdrobnělin, které mají naznačovat citovou náklonnost. Já za oním rádoby romantickým šišláním spíše cítím povinnost pro dotyčného vyhledat dobrého logopeda… Ovšem ze všeho nejvíc jsem alergická na poezii, zvlášť když je určena k dobývání dámy. Středověk snad již skončil, takže tyto pravěké metody snad už pomalu brzy upadnou v zapomnění. Bohužel já ještě patřím do generace, kdy pár vyšinutých jedinců, to na mě zkoušelo s básní (jednou bohužel i vlastní!).

Tato povídka byla jako mimořádný úkol do Lykantropologie v minulém roce.

Toto zajímavé téma jsem objevil mezi bradavickými soutěžemi a protože nejsem chvála bohu dosud mezi potrestanými, nemohu se této soutěže zúčastnit. Nicméně bych se rád se čtenáři podělil o své znalosti problematiky, činím tak na tomto místě.

Výtvor, který vznikl z pera tří slečen – Osiris Flemingové, Sarah Clarissy Cordiss a mojí maličkosti. 🙂