Proto jsem si pro vás připravila něco mňam pro každou letní příležitost.
K zchlazení i zahřátí, prostě na pohodu.
S novou šéfredaktorkou zavládl v Denním věštci ruch.
Dějí se věci. Jak by ne, přece už Jan Werich řekl, že kdyby se nic nedělo, nebyly by dějiny. Mimochodem – nic bych nedala za to, že Jan Werich nebyl jen obyčejný mudla. Zcela jistě to byl kouzelník.
Takže my se teď pokusíme nějaké ty dějiny za sebou zanechat.
Prázdniny jsou v plném proudu a tak jsme se rozhodly, já a Keša, že se také někam podíváme. Protože Keša celý rok nadšeně vykládá o studiu mudlů, naše volba padla na mudlovský svět.
Pomalu se blíží konec hog roku léto 2012 a nebude dlouho trvat a zase se to na naší škole začne lososovatět. Ale o co mi vlastně jde…
Při svém poflakování se po hradu jsem někde zaslechla řeči o tom, jestli je lepší, když kolej funguje jako kolektiv a nebo když je plná individualistů. A právě proto, že já se řadím spíše k individualistům, bych chtěla vám, kolektivním typům, vysvětlit, jak to s individualisty vlastně je.
Nikomu na hradě snad nemohlo ujít, že přišla zima.
A to nejen díky sněhu na pozemcích školy, ale také tomu, že po hradních chodbách a ve Velké síni jsou denně k vidění mumie.
Připomeňme si, s úctou k nim patřící, listopadové svátky.
Zvláštní, že se tu už dávno neobjevil článek o prvním letošním famfrpálovém zápase. A přestože nejsem reportér, nemůžu nechat tuto událost nepovšimnutou.
A máme tu listopad a já nebudu zdržovat, jen podotknu, že dnešní věštby mi byly nakukány runami.
Zima se blíží, s ní i několik svátečních dnů, a tak jsem se zeptala pana profesora Johna Werewolfa, jak se na nadcházející období chystají v obchodech na Příčné.
Vážně jsem chtěla tento slavný den uctít včas, Merlinužel škrkny to zařídily jinak.
Doufám, že se mi to podaří i dodatečně.
Po přečtení článku „Bude zima, bude mráz“ se mi splašila varovná čidla. Ozvěny jejich zoufalého vřískotu mi ještě teď trhají mozek z hlavy a jestli okamžitě nepředám jejich slova dál, hlava mi praskne a školníka omejou, až bude muset ten nepořádek uklízet.
Další měsíc přináší další horoskop. Tentokrát ale nejde o obyčejné verše. Tyto věštby byly vysloveny v delfské věštírně, kde jsem byla na lekci mámivého věštění u madam Pýthie. Místní zapisovatelka se snažila co nejsrozumitelněji přeložit mé bláboly do snad pochopitelných vět.
Tedy vzhůru do toho.
Protože je zapotřebí vědět, co nás čeká a nemine, popřípadě mine a my to nepoznáme, jsem tu pro vás a budu vám pravidelně přinášet různé horoskopy a předpovědi. Způsobů, jak se dá předpovídat, je nepřeberné množství a já vám je hodlám jednen po druhém předkládat. Jako první tu máme…