Měsíc: Únor 2012

Když jsem dnes přišla do školy, zjistila jsem, že azkabanští strážní, nevalně známí mozkomorové, mají zase koho hlídat a vyslýchat. A to hned tři profesory naší školy.

Když jsem před nedávnem psala článek o soutěžích, chtěla jsem prezentovat názor svůj a vybraných studentů. A v komentářích se pak dozvědět, zda s námi ostatní souhlasí či ne. Bylo mi jasné, že ne všem se můžu zavděčit. Ale zaujala mě jedna věta z rozhovoru se supervizorem soutěží Davidem Nekromacerem, kterou jsem pak zopakovala v komentářích: „A jak by se dalo motivovat profesory k vypisování soutěží?“ Po delším uvažování jsem se rozhodla, že zkusím vyzpovídat pár profesorů a pokusím se z nich dostat, co by museli „obdržet“, aby začali více soutěží vypisovat.

Sotva tři a půl hodiny (v době realizace článku) od začátku zápisu a v některých třídách už je plně obsazený stav. Co si o tom myslí profesoři plných tříd?

V předchozím článku jsme si řekli, jak vůbec Denní věštec vznikl. Ale co se všechno událo za těch dlouhých sedm let, co je na světě?

…aneb pojďme se podívat do časů, kdy se Denní věštec jmenoval ještě Denní Věštec a po prériích se honila stáda divokých Werewolfů.

Třísk, prásk, ratata!!! Jsem zase tady, vaše věrná a nejvěrnější Trapáčková! Sorráček za to, že jsem se tak odmlčela. To víte, Trapner dělal voloviny a někdo za něj musel v tý kuchyni makat!

A protože voloviny dělá pořád, nezbylo mi, než za něj udělat i tuhle poradnu. A co jste si na nás přichystali tentokrát?

Midar Kilahim je ode dneška celý modrý. Dusí se snad? Nevyšel mu experiment s novým pracím práškem? Hraje si na králíčka Azurita? Ne! Vystřídal toho nejvlkounovatějšího vlkouna v pozici Havraspárského kolejního ředitele!

Je to pár dní, co jsem vstoupila na hrad a teprve dnes se konečně necítím tak moc zmateně. A protože bych moc chtěla psát pro Denní věštec, přemýšlela jsem, jaký článek napsat jako první. Seděla jsem ve Velké síni, koukala kolem sebe a pozorovala ostatní prváky, když v tom mi to došlo. Chce to jen pár rad od těch, co to zažili už dříve – starších studentů. Poprosila jsem tedy tři studentky, aby mi zodpověděly pár otázek a tím pomohly nám prváčkům se trochu uklidnit a získat pár dobrých vyzkoušených rad.