Již po staletí kouzelníci plně využívají možnosti pergamenu.

Dny na konci školního roku bývají v porovnání s většinou těch všedních středoročních něčím výjimečné. Nejinak tomu bylo i se sobotou 26. června. Dvě nebelvírské studentky (Aváček de Hillson a Rebecca Shadowfang) na tento den nikdy nezapomenou proto, že právě dnes se jim podařilo složit zkoušky OVCE, spousta jiných studentů pak má důvod ke vzpomínkám proto, že byly vyslyšeny jejich prosby o návrat z mrazáku zpět do hradu… Ovšem já budu mít tento den navěky zafixovaný jako den, kdy jsem objevil básnické střevo inspektorky výuky.

Byl teplý letní večer, na obloze začaly vykukovat první hvězdičky a já čekal na krbu na hosta, se kterým jsme se domluvili na rozhovoru – Anseiola Renine Rawenclav, to je jméno dnešního hosta letních rozhovorů.

Napsat správně jméno této kolegyně je sám o sobě dost těžký úkol. Odchytit ji a umluvit na rozhovor však nebyl úkol o nic lehčí. Jsem proto velmi ráda, že Jeanne Véronique Joyeuse přijala mé pozvání na kus řeči. Ptala jsem se samozřejmě česky…

Na úvodní stránce Denního věštce už pár dní probíhá anketa, jejímž prostřednictvím hlasujeme o tom, jak bychom nejraději „naložili“ s nováčky. A protože já se neshoduji s většinou, ráda bych vám prostřednictvím novin přiblížila některé ze svých argumentů.

V neděli 20. černa 2010 v 18:00 se na plácku za hradem děly věci! Své OVCE tam z Bystrozorství – přípravného kurzu „pásla“ Janel Weil. Ve zkušební komisi byla kolegyně Bela, Ansí, já a kolega Midar.

Dne 19. 6. 2010 proběhla ve Velké síni oslava založení školy. Byli jsme u toho.

Bylo už pozdě, hluboká noc, seděla jsem zrovna ve žlutém křesle ve své kolejní místnosti a jako vždy jsem na poslední chvíli dopisovala posledních pár úkolů. Tu se najednou s tichým „puf“ zjevilo naproti mně drobounké stvoření. Na sobě mělo ubrousek na čajník, orazítkovaný bradavicím znakem, a bylo tak stařičké, že se sotva udrželo na nohou.
Když promluvilo vysokým, pištivým a třaslavým hláskem, okamžitě jsem poznala Winky. Vůbec nevnímala okolí, cosi mumlala, uklízela a narážela při tom hlavou do zdi. Až po chvíli jsem si uvědomila, že to bylo úmyslné. A protože jsem zrovna psala úkol do bonzologie, rozhodla jsem se zjistit víc…

Na mé otázky odpovídala havraspárská primuska – Janel Weil. Doufám, že se pobavíte u čtení stejně jako já. Janel, děkuji za odpovědi!

Když jsem dotyčnou lanařila k rozhovoru, řekla mi, že se nemám bát, že tady bude, kdy budu potřebovat, neboť rozhovor se sebou si prý nenechá ujít. Na její slova došlo, takže teď si můžete přečíst, co se tak honí hlavou slečně Elizabeth Lextrové, zmijozelské prefektce.

Svérázný způsob řešení problému s přibývajícími absolventy, který ve svém článku nastřelila Cerridwen Lowra Antares, představila v neděli krátce po poledni mladičká profesorka a redaktorka Denního věštce, Mintaka Orionis.

Dnes těsně po půlnoci přibyl madam Anseiole Renine Rawenclav magík za hlídání ZLOřáda. Ten se ale v tutéž chvíli nacházel v kolejním kumbálu Zmijozelu. Jak je to možné? Co za tím může být? Nebo jde jenom o prachobyčejnou náhodu?

Možná, že po přečtení názvu jste došli k závěru, že vám předložím psychiatrickou nebo psychologickou nebo nějakou obdobnou odbornou studii o tom, jak zklamání předcházet a jak se s ním vyrovnávat. Obávám se, že vás trošku zklamu.