Když tak někdy ve Velké síni poslouchám nářky nad tím, „jak byly dříve Hog skvělé a jaké jsou teď…,“ vzpomenu si vždycky na hodiny mudlovské češtiny či dějepisu. Přesně takto totiž líčí snad veškeré báje všech kultur svoji historii. Nejprve téměř všude existovalo tzv. zlaté období a pak postupně dochází vývojově k úpadku, takže přes stříbrná období se pomalu dostáváme až k zániku dané kultury. Podle mě je ale namístě ptát se po tom, zdali to tak bylo skutečně, nebo zdali za to vše může jen nedokonalá lidská paměť… Je to vše jen konstrukt, nebo opravdu na začátku každá kultura a civilizace prožívá své „zlaté“ období? Nebo se spíše jen jedná o to, že lidé si raději pamatují hezké a to ošklivé „v pudu záchovy duševního zdraví“ nějak přirozeně zapomínají? Případně ex post dokáží teprve „správně“ vidět a zhodnotit minulé?…

I v měsíci listopadu jsme vás, drazí čtenáři, zásobili minimálně jedním článkem denně. Nyní vyzdvihneme ty nejlepší a nejoblíbenější; zároveň se pak podíváme na některé obecné statistické údaje.

Když se tak člověk zase jednou potuluje po Velké síni, naskytne se mu řada prazvláštních pohledů. Třeba na profesory, kterak se cpou malovanými vajíčky. Považte, v tuhle roční dobu? Jmenovitě, abych se tu neoháněla jen jakousi obecnou představou profesora, jde o pana Davida Nekromacera. Ten ještě před vajíčkem třímal v ruce sněhovou kouli, kterou nemilosrdně hodil po Lucy Koralce.

Ačkoli již bylo avizováno, že ZLO na hradě již svou sílu ztratilo, vše se ještě do starých kolejí vrátit nestačilo. U hlavní brány se sem tam objevují tajuplné pergameny, inspektorka výuky stále nevytáhla patu na zlomené noze z Jámy Lvové, Midar Kilahim si sem tam zvesela zabzučí a Amon Revan Travt zase zachrochtá…

Včera v dopoledních hodinách došlo na ministerstvu kouzel k dramatickým událostem.

Vážení a milí čtenáři,

Rozhodl jsem se s Vámi podělit o své zážitky a zkušenosti získané při psaní článku pro DV, když článek napsat musíte, ale nevíte ani o čem psát a ani se Vám do toho nechce.

Někteří z Vás, kteří mají podobné zkušenosti, se jistě pobaví, pro Vás ostatní budiž řádky následující výstrahou!

Stalo se to právě dnes přibližně o půl druhé odpoledne. Kolejní ředitel Zmijozelu, Nekro The Gravedigger, vypil lektvar Křídlo netopýra červeného a přemohl Z.L.O. Získal tak opět lidskou podobu a doufejme, že teď dokáže už definitivně zamést s nemocností ve své koleji.

Exkluzivní kouzlointerview s prof. Anseiolou Renine Rawenclav. V článku Madam Anseiola uzdravena jste se mohli dozvědět o průběhu její léčby, nyní si můžete přečíst slíbený rozhovor.

Už je to tak. Jak rychle klesl ukazatel na teploměru směrem dolů, tak rychle se opačným směrem vyšvihla nemocnost na hradě.

Situace už je opravdu vážná. Studenti drkotají zuby, pobíhají po chodbách a poskakují po Velké síni, jen aby se zahřáli. Tedy ti šťastnější. Ti méně šťastní tráví svůj čas často polomrtví na ošetřovně a to i přesto, že se teple oblékli.

K zelené koleji v poslední době přistupuji s nebývalým respektem. Ne snad, že bych se jí bála v boji o školní pohár, ale od té doby, co zmijozelským vyhaslo v kamnech, jsou čím dál tím více nemocnější a nemocnější… Oficiálně se nejedná o žádné závažné choroby, ale přeci jen člověk nikdy neví a opatrnost je opatrnost.

V neděli 22. 11. chvíli před desátou hodinou večerní propukl požár v Zakázaném lese a na školních pozemcích. Na pomoc byla povolána jednotka zkušených kouzlohasičů. Jak se tento incident vyvíjel, se dozvíte v tomto článku.

Významné kouzelnické listopadové svátky se nezadržitelně blíží, takže jsem vyzpovídala některé obyvatele hradu a zeptala se jich, jak hodlají tyto svátky slavit…

Psát o famfrpálovém zápasu
Nebelvír versus Mrzimor je poměrně nezáviděníhodné téma, neboť člověk se jen těžko vyhne tomu, aby se nepozastavil nad tak propastným sportovním výkonem. Přesto se o to pokusím.

aneb co si myslí naši obyvatelé? Vyhraje nebelvírský tým, nebo mrzimorský? Jaké bude konečné skóre? A co si myslíte Vy?