Každý profesor má svoj kabinet, zariadený podľa vlastného vkusu, ktorý mu poskytuje dostatok súkromia na prácu i prípadný relax. Ak sa profesorovi zachce spoločnosti, vyberie sa do Veľkej siene kde s veľkou pravdepodobnosťou stretne niektorého kolegu alebo hŕstku študentov. A tak sa profesori čím ďalej tým menej zdržiavajú v zborovni pre nich určenej, súkromie i spoločnosť nachádzajú inde.

Iste viete, že každoročne sa v slovenskom meste Prešporku (muklovská Bratislava) na Vetristej planine koná veľká šou spojená s prezentáciou tých najroztodivnejších pomôcok na lietanie s názvom Na krídlach fantázie. Stretávajú sa tu mnohé metly, koberce, vysávače, no predovšetkým celkom netradičné „lietadlá“ najrôznejších tvarov a mechanizmov. Jediná podmienka je, že každý lietajúci predmet musí byť vlastnoručne vytvorený a vlastnoručne začarovaný a musí sa udržať vo vzduchu aj s posádkou aspoň nejaký čas.

Bradavický hrad skrývá mnohá tajemství a dějí se tu znepokojivé věci. Někteří studenti a možná i zaměstnanci školy to snad ani nezaznamenali a bezstarostně klábosí ve Velké síni o všedních, dokonce i o mudlovských věcech – těm připomínám, že by měli aspoň sledovat denní tisk, když už nechodí s očima otevřenýma!

V tomto článku se můžete těšit na rozhovor se třemi porotkyněmi a jednou třešničkou nakonec.

Musím říct, že rozhovor se zelenými slečnami byl velice příjemný, objevila jsem je pospolu u Zmijozelského stolu ve Velké síni a přestože měly velmi napilno, rády se mnou udělaly rozhovor.
Snažila jsem se vyzvídat, vyzvídat a vyzvídat. A mám tedy pár informací o hlavní ceně Maratonu a i o jeho chodu.

Exkluzivní rozhovor s mrzimorskou kolejní ředitelkou přináší Christina von Luna.

Další články na toto téma čtěte také ve Žlutém Trimelovi!

Zatímco dříve patřily k výsadám jen bohatších kouzelníků, dnes už jsou myslánky běžným standardem. Kdo z nás si občas neulehčí hlavu a na chvíli z ní nevytěsní přebytečné myšlenky?

Autor: Jozif Kecalušin
Pozorovaný tvor: Redaktor Denního Věštce (Sanguisugor desmodus)
Účel: Informativní

Když se člověk kolem sebe rozhlédne, na každém rohu najde nějaký politický plakát. Někdy je překrytý nápisem „černý výlep,“ někdy nám ukazuje tvář politika s nějakým moudrým nápisem. Jenže to zjevně nestačí a tak k nám páni politici promlouvají už i z knih. Konkrétně bych zmínila velmi parodickou knihu prezidenta Klause.

Kolik ti je let?

Sedmnáct.

Jak dlouho ti je sedmnáct?

Už nějakou dobu.

Vypadáš na to…setři si tu rtěnku a připrav se umřít.

(Buffy, 1998)

De Nagová opět řádí.

Černá s bílou ostře střídá se

Napjaté oči tiše přemýšlí

Logika v koutech mysli hledá se

Přec neví co soupeř zamýšlí

Velikonoční pondělí bylo dnem plným vzrušení (viz můj další článek Hody hody aneb Proč jsou si někteří rovnější?), došlo však k také jedné zdánlivě drobné události, která by ale neměla ujít naší pozornosti!

Potkala jsem po dlouhé době spolužáka z Mrzimoru s podivným jménem . („Tečka“) a nestačila jsem se divit! Měl na hábitu přišpendlenou novou jmenovku, kde bylo jeho jméno napsáno červeně, a zatímco u nás byl (poněkolikáté) ve třetím ročníku, najednou z něho byl čtvrťák!