Rubrika: Ze starého šuplíku

Mám ráda žlutou barvu. Je to barva teplá, uklidňující.

Představím si jasný, horký, sluncem zalitý den. Jeho zlatavé paprsky se dotýkají vody.

Všude kolem se rozprostírají kilometry písčité pláže.

Jemný teplý písek, který příjemně hladí nohy.

Ano, je pravdou, že je to novinka poněkud starší.
Proto žádám čtenáře, aby omluvili toto zdržení, způsobené tím, že sova, která letěla s touto zprávou, je poněkud starší a tudíž i pomalejší.

Dějiny jsou také důležité!

Nedávno jsem jela tramvají. Nic moc, říkáte si, že? Ale já tímto dopravním prostředkem jezdím v Olomouci strašně ráda. Když projíždíme historickým centrem…cítím, jak se ta rozklepaná plechová krabička plná lidí, při každé otáčce rozhoduje, zda pokračovat ve vyježděných kolejích nebo jestli to stočí do nejbližší úzké uličky po hrbolatých dlažebních kostkách.

Bradavice v bílém hávu

Karlovy Vary jsou velmi krásné město, velmi navštěvované turisty, světovými celebritami a mnoha nemocným z celého světa…
Autor: Leo de Naso

Nedávno mi jedna paní profesorka, (nebudu jmenovat) poslala úsměvnou zprávu, jako
reakci na mou sovu poslanou k ní se vzkazem, že jí má Letůlie vyzobala všechno zrní
v sovinci.

Řekla jsem si: „Potvora!“(Ta sova, samozřejmě) „Vždyť měla dostatek zásob v kleci!“

Jenže já jsem člověk, který se všeho chytí a to mě donutilo k úvaze:

Jaké vlastně jsou naše sovy?

Ačkoliv si to nechceme připustit, živelné katastrofy a problémy mudlů, se nás dotýkají stále víc. Aktuálně třeba neúroda Hadinky tropické.