Autor: Belatris Nithelas Malrinová

Madam Malkinová hlásí pohotovost! Do jejího obchodu se dostalo zboží, které se rozhodně nechová, jak by mělo…

Je až s podivem, jak narůstá počet kouzelníků, kteří si pořizují automobily, popřípadě jiné „mobily“. Zajímavé rovněž je, jak na naší kouzelnické škole vzrůstá počet předmětů, které byly vždy doménou zvláště mudlovských vzdělávacích institucí.
Úbytek zájmu o sovy, stejně tak o tradiční kouzelnické oblečení, které víc a víc vytlačuje mudlovská produkce a v neposlední řadě umění – přicházejí kouzelníci o svoji identitu?
Nezačíná náhodou pozvolná asimilace mezi zástupy mudlů?

Za malým náhrobkem kdosi se krčí,

jak jen sníh zaskřípe, bojácně vrčí,

stíny se míhají, měsíc je honí,

celý čas slídili jen a jen po ní.

Všeobecný trend se nevyhýbá ani kouzelnické populaci. Naše společnost nezadržitelně stárne, lidé jdou za kariérou na úkor počtu potomků a tak kouzelnické omladiny ubývá. Další alarmující věcí je, že staré kouzelnické rody povětšinou už vymřely (a to zvláště v hlubší minulosti, kdy byly četné kouzelnické či rodové války), nebo jejich poslední členové sedí v Azkabanu bez duše (mozkomorův polibek snad nemusím dále rozepisovat) a bez možnosti pokračovat v rodu.

V domnělém největším tuzemském případu, jímž se bystrozoři letos zabývali, figuroval jeden zdánlivě nenápadný chlapec z Moravy…

Titul jednoho z děl pana Dostojevského (pro nesečtělce je to jeden z významných ruských mudlovských spisovatelů) jsem si nevypůjčila náhodou. Na hradě se rozmáhá další ze studentských nešvarů, samozřejmě ne první a bylo by také velmi naivní domnívat se, že poslední. Ovšem tentokrát se hluboce dotkl mnoha lidí napříč všemi kolejemi (ponejvíce však Nebelvíru a Zmijozelu). A bylo z toho dost uražených, kteří si připadali ponížení.

Denní Věštec získal exkluzivní informace z ministerstva kouzel! Po mnoha letech ministerstvo opět udělilo velmi prestižní ocenění a dostala ho právě Škola Čar a Kouzel v Bradavicích!

Už celá desetiletí je Hollywood „megatovárnou“ na trháky všeho druhu, počínaje dech beroucími romancemi, přes nákladné historické velkofilmy až k muzikálovým legendám. Mnoho Oscarů, ještě více miliard dolarů zisku a mnoho vysoce lesklých jmen. Co se ale skrývá za většinou z těchto vavřínů? Co před širokou veřejností velké hollywoodské společnosti tají?

Když se po škole pořádně rozhlédnete, je zcela zřejmých několik věcí. Když jdete v jakoukoliv hodinu jakýmkoliv směrem v kterémkoliv patře hradu, všude projdete bez nejmenších problémů. Ve velké síni si u kolejního stolu můžete vybrat místo. V hodinách jste častěji vyvoláváni….Všechny indicie ukazují na jedinou věc. Na hradě rapidně ubylo lidí…

Tak právě takový nadpis lákal včera návštěvníky do nového „muzea“ v Londýně a Praze. Právě dnes skončila vytrvalá práce českých a anglických kouzelníků na Muzeu největších černokněžníků a jiných čarolumpů.

Pobyt v Bradavicích mě obohatil v mnoha směrech. Je samozřejmé, že jsem poznala mnoho nových lidí, ale mimo to také jeden specifický výraz: „VYTUNĚNÝ“.

Už jsme si zvykli na to, že jsou mudlové častým (ne-li nejčastějším) důvodem hádek a sporů v kouzelnickém světě. Ovšem teď se jeden z mnoha těchto sporů týká naší školy…

Kouzelníci zasahují do světa mudlů většinou dvěma způsoby (když to velmi zjednodušíme) – kladně nebo záporně. Už jsme slyšeli o obuvi, která mudly kousala. Klíče, které se jim scvrkly tak, že už je nikdy nenašli nebo koneckonců chodící socha Kryštofa Kolumba v Barceloně. Teď je tu další z kousků kouzelníků, nad nimiž mudlové kroutí hlavami a ministerstvo zatíná pěsti…