Před pár dny jsme si mohli povšimnout, že se nám na hradě objevila vyhláška z Azkabanu, že naše milovaná lesnice, slečna Jostein Lauierová, si hoví ve výslechové místnosti v Azkabanu. Hrad měl opět o čem mluvit! Pojďme si připomenout mnohé s touto kauzou související…
Zvědavost vám nedá spát a chcete se zeptat našich kolejních duchů na otázky typu „Jak jsi zemřel(a)?“ či „Jaké to je být mrtvý?“, ale připadají vám tyto otázky vůči nim nevhodné? Z tohoto důvodu jsem sepsal tento článek. Abych ukojil zvědavé mladé tváře na hradě, jako jsem například já, ale abych také ulehčil duchům, kteří musí opakovaně na tyto otázky odpovídat. Rozhodl jsem se jich tedy zeptat…
Ani náš hrad nebyl ochuzen o aprílové žertíky. Mně osobně přiletěla sova s papírkem s výplatou, ovšem na mém kontě nic nepřibylo. Jiné překvapilo, že darovali srpce na konto Zmijozelu. No, spíš je překvapilo to, že by tolik srpců někdy měli. Co ale náš hrad obrátilo vzhůru nohama, to byla změna barev, kterou neměnili jen obyvatelé hradu. Studenti zmateně stáli před hodinami s body a dohadovali se, která kolej vlastně vede, protože se barva písku v přesýpacích hodinách stále měnila.Příspěvky na kolejní konta se dnes raději neposílaly, protože se měnila i barva štítků v Gringottově bance. Jedním slovem chaos, ze kterého se některým už dělalo špatně.
Zdravím čtenáře Denního věštce, povím vám něco o tom, co se mi dnes přihodilo..
Dneska byl pro mě poměrně líný den, a tak jsem se rozhodla jít s Misakim na procházku. Chtěla jsem mu tak trochu ukázat okolí hradu. Zabloudili jsme až do ďáblovy jámy, kde jsme s procházkou pokračovali.