A jsem tady znova!!! Prosím, přineste si vařečky a kotlíčky, jdeme vařit!!!

Predposledný diel dobrodružstva chlapca Johna…

Závažná věc se udála v profesorském sboru. Dle vlastních slov nejvíce sexy osoba v Bradavicích na sebe omylem prozradila závažnou věc, která výrazně a hlavně důrazně podkope sexy image.

Tento článek nebude vůbec překvapující pro drtivou většinu našeho hogwartského studentstva, které se s touto kočičkou setkává více, než je zdrávo. To vede ke vroucím konfliktům a nadávkám ze strany studentského osazenstva školy na tohle na první pohled roztomilé zvířátko.

Žlutooranžové šeptání do dlaně…

I kameny mluví. Nevěříte?

Štve vás, že Ďábel je lakomý?
Kolikrát jste už zavítali do Prasinek a neodolali pokušení vylovit a z ďáblovky nějaký ten poklad?
A kolikrát jste se pokusili o průchod a propadli se do jámy?
A proč tam sakra poslední dobou velice často padáme i bez vlastního zavinění?

Autor: Brillan Mc Bjorin

Jak asi všichni víte, naše milá, stará, dobrá ošetřovna prodělala mnoho změn. Mezi ty největší asi patří přívoz nových postelí a taky se tu objevily nemoci. Ať už mluvíme o těch vážnějších jako Pazubnice a Mravenčí mor anebo těch méně vážných jako je Chřipka nebo Rýma. Protože už nějaký ten den na ošetřovně pobývám, rozhodla jsem se udělat mezi ostatními marody menší průzkum a vy se právě teď můžete podívat, jak to dopadlo…

Malé zamyšlení v poetické podobě

Pokud jste nemocní, tak to znáte. Pokud jste zdraví, nejste postihnuti ani jednou chorobou (pazubnici na vás), tak mi prosím dovolte, vás seznámit se stávkou.

Již z výše uvedeného Vás jistě napadlo, komu tento článek bude věnován. Merlin, mistr mezi kouzelníky, mistr, který dokázal nemožné! Ale nebudeme zde znovu mluvit o nádherně zpracovaném Kruhu kouzel (mudlovsky Stonehenge), kde se každoročně pořádají nelegální oslavy nazvané Hůlky (více v knize pana Škobrtníka nazvané: Když se pro kouzelníka stane hůlka posedlostí ANEB Oslavujte svou hůlku), nebudeme dokonce mluvit ani o jeho schopnostech, které daly vzniknout obracečům času. Vezmeme to prostě všechno z trochu jiné strany.

Tento článek se bude týkat hlavně mé osobní zkušenosti ze společného soužití s podřadným druhem člověka, s mudly. V tomto příběhu, který se mi stal na mou vlastní zelenou kůži, bych chtěla upozornit na jedno páteční ráno, v jehož průběhu jsem se měla pomocí městské mudlodopravy přemístit ze svého domu směrem do mého mudlogymnázia, které je vzdáleno od mého příbytku více než dvacet kilometrů. Moji rodiče nemají rádi, když chci do školy letět na koštěti, proto jsem nucena používat prostředek mudlovského stylu, ten luxusní a čistý autobus. Tohoto dne tomu nebylo jinak, ale přesto se mi stalo něco, co se mi jinak velmi často nestává.