Už je to tady, doba Vánoc, kdy každý kouzelník i mudla shání dárky pro své přátelé a rodinu. A stejně jako loni i letos ještě spousta lidí nic nemá a shání na poslední chvíli. Přinášíme nějaké nápady a postřehy našich čtenářů na dárky.
Autor: Pandora Vianueva
Vážený pane Kšeftaři,
píši Vám tento list v marné naději, že se mi podaří obměkčit Vaši moudrou ctihodnost a že mi odpustíte, že jsem se opovážila znevážit Vaši podnikatelskou pověst.
Jaké to je být Harry Poter…
Když se po škole pořádně rozhlédnete, je zcela zřejmých několik věcí. Když jdete v jakoukoliv hodinu jakýmkoliv směrem v kterémkoliv patře hradu, všude projdete bez nejmenších problémů. Ve velké síni si u kolejního stolu můžete vybrat místo. V hodinách jste častěji vyvoláváni….Všechny indicie ukazují na jedinou věc. Na hradě rapidně ubylo lidí…
Tak a jsem tu. Ptáte se kdo jsem? A jak to mám sakra vědět! Kdyby Trapáček konečně začal poctivně makat, měl by na svatební prsten a já už mohla být za něj vdaná! Ale on ne, on chce svobodu a miluje leda tak svoji láhev Ohnivé whisky. No ale k věci milánci. Jsem teď zaměstnaná v archivu toho Největšího, toho Nejštědrejší, toho Nejmín Sobeckého Muže na světě. Ano, dělám u Ježíška, Santy Klause, Dědy Mráze a co já vím, jak se ještě jmenuje. Je to práce velice náročná…….takže si z nudy občas něco přečtu. No a jednou takhle se mi dostane do ruky obálka……si myslíte, že řeknu jaká? Si to přečtěte sami, já se namáhat nebudu!
Aneb malá básnická reportáž ze zápasu mezi Nebelvírem a Mrzimorem
Trollí války, aneb okolnosti, které vedly k ustavení Mezinárodního sdružení kouzelníků a proč se k němu odmítli připojit kouzelníci z Lichtenštejnska
Nezdá se vám, že ve vetešnictví u Kšeftaře je zboží pochybné kvality? Že je pochybnější více než kdy dříve? Že na Příčné není všechno úplně tak jak by měklo být?
Exkluzivně pro Denní věštec…přináším skandální odhalení: Vietnamci ovládli Příčnalici!
Krátká povídka, ze které vás zaručeně bude mrazit v zádech. Bojíte se rádi? Pak čtěte dále…
V týchto dňoch čarodejnícky svet oslavuje dni s podivne smutnými názvami: Den zoufalství, První den smutku, Druhý den smutku.
Ale nemýľte sa, tieto dni nemajú vyvolávať depresívne nálady. Naopak pripomínajú nám, že aj vtedy, keď sa zdá, že všetko skončilo, a že to, čo sme mali radi, už nikdy nebude… aj vtedy môžme veriť, dúfať, a robiť všetko pre to, aby smútok a beznádej vystriedalo víťazstvo. Víťazstvo nadšenia, priateľstva, spolupráce a spolupatričnosti. Víťazstvo radosti nad smútkom, nadšenia nad beznádejou, lásky a priateľstva nad hnevom a sebeckosťou, víťazstvo spolupráce nad rezignáciou.
Kapitola 1
Obraz v kouli
Povídkou přispěla Amy Joyce Parkerová