Konec roku je za námi a nový na samém počátku, a tak mě zajímalo, jak si svůj první rok užili nováčci. Proto jsem s nimi udělala menší rozhovor s nejrůznějšími otázkami.
Není to dávno, co se mrzimorská dušice Magrápa Česneková rozhodla opustit tento hrad. A i když už jsem tady poměrně dlouho, nikdy jsem neměla možnost si s ní promluvit. Rozhodla jsem se to tedy napravit a oslovila Magrápu o náš „první a poslední rozhovor“.
Již několik dní před oficiálním vpuštěním do hradu se před branami houfovalo nemalé množství malých nových a především nadějných kouzelníků. Když se pak o půlnoci z 25. na 26. ledna brána otevřela, mohli jsme konečně poznat, koho to vedení školy přijalo.
Brány hradu se letos v létě otevřely potřetí a my můžeme mezi sebou přivítat nové tváře. I já jsem na Hogu nová, i když tu už pobývám několik týdnů. Ještě dnes si vybavuju své první pocity – nadšení a radost. Běhala jsem po škole z jednoho místa na druhé a nevěděla jsem, co obdivovat a objevovat první. Hrad a jeho pozemky jsou opravdu rozsáhlé…
Hostinec U Tří košťat je nezvykle prázdný. Kromě mě tu sedí jen jedna trojice. Upiju ze svého pampeliškového čaje a zahledím se do ohně v krbu. Tu se otevřou dveře a v nich stojí nová šéfredaktorka Žlutého Trimela Susie Rose Queenová, s kterou tu dnes mám schůzku, abych ji vyzpovídala pro článek do našeho hradního periodika. Poměrně nedávno totiž došlo v mrzimorském kolejním časopise ke změně na tomto postu. Po krátkém přivítání a objednání si dobrého pitiva se pustíme do rozhovoru.
Nemôžeme poprieť, že najaktívnejšim nováčikom tohto školského roka je slečna 
„… Protože je to kouzlo… A na kouzlo se musí věřit, jinak se nestane.“
Jak běží léta, prochází hradní branou desítky, možná i stovky čarodějů a čarodějek. Někdo zmizí tak rychle, že jeho existence na hradě zůstane nepovšimnuta, jiní svou usilovnou a kreativní prací zanechávají svůj nesmazatelný otisk 
Náš učitelský sbor se opět rozrostl. Další posilou se stala madam 
Dnes jsem si na rozhovor přizval bývalou zelenou, ale teď už nově fialovou madam 
Letošní rozhovory s absolventy a novými studenty rozšiřujícího studia uzavírá zmijozelská slečna, která si ukousla pěkně ohnivé zadání. V rámci své závěrečné práce se totiž věnovala salamandrům (a nejen těm). Měnila by je za jiné ohnivé tvory, třeba draky? A z jakého důvodu