Rubrika: Čarointerview

Jako člověk s nepřekonatelnou touhou všechno vědět se často procházím po hradě a zkoumám, co jeho obyvatelé dělají. A kdo může být zajímavější, než zaměstnanci školy? A nemusí to být nutně profesoři, i když o ty bývá největší zájem. Jaké bylo moje překvapení, když jsem vlezla do čítárny Sub Salix a tam objevila madam Eillen, kterak prochází obrovskou složku s různými barevnými papírky. Díky bonzovacímu kukátku (můžete použít i to divadelní, ale to nemá zabudované kouzlo neviditelnosti, takže si ho všimne každý) jsem stihla zjistit, co že to bývalá červená studentka prohlíží, ještě předtím, než desky zaklapla a pokusila se utéct. Jednalo se o složku s návrhy svatebních oznámení! Madam Eillen se zřejmě bude vdávat… Proč o tom nikdo neví? Nejen na to jsem se jí zeptala, když se přede mnou konečně přestala schovávat. Našla jsem ji v tajné místnosti v jejím kabinetě – miničajovně, a vpadla do ní tak, že jsem jí znemožnila odchod. Ve chvíli, kdy viděla, že mi neunikne, váhavě svolila k rozhovoru. (Záměrně neuvádím přesnou formulaci, protože bych vyzradila, kam se všude dá poslat, a to by mohlo některé čtenáře překvapit.)

Před setkáním s Cerridwen Lowrou Antares, zmijozelskou studentkou a Snaživcem zimy 2009, jsem nahlédla do jejích záznamů. Loni chodila na čtyřicet pět předmětů a za 4 roky studia nashromáždila skoro 25 tisíc bodů. Z čehož 10 tisíc za jeden ročník. Ovládá mistrovsky post Brankáře, Střelce i Odrážeče. Rozhovor s Cerridwen probíhal v přátelské atmosféře a veselé náladě.

Vše co jste chtěli vědět o Radkovi, ale styděli jste se zeptat 😀

Čas prázdnin nám pomalu ubývá a zaslouženou dovolenou si vybírají i zaměstnanci školy. Mně se nedávno podařilo vyzpovídat madame Lenůlii Čihůlkovou na téma módy, předmětů i osobních detailů.

P. p. Rawenclav jsem měla možnost poznat přes krátký rozhovor, který se mi uvolila dát… hm… no, k dnešnímu datu už ve velmi dávný podvečer. Položila jsem jí pár otázek, které zněly asi takto:

Když už jsme u těch útoků, napadlo mě zeptat se na pár otázek ohledně kolekce hlavní Chefine PU 🙂

Rozhovor s madam Anseiolou byl hotovým peklem. Ne, že by byla madam Anseiola nějak nepřístupná rozhovoru, ale zklamala technika. Otázky jsem jí totiž poslala (kvůli její pracovní vytíženosti) sovou. Bohužel v té době postihl školu výpadek sovince, takže otázky byly smazány. Naštěstí moje sova Vtěrka přežila ve zdraví. A nakonec i přinesla kýžené odpovědi…

S panem profesorem Krisem Glowrem jsem se sešla v Soubojovém klubu. Mezi ohnivými plivanci, decimujícími koulemi a lechtáky se kupodivu odehrál poměrně milý rozhovor. No, posuďte sami:

Po přípravě rozhovoru s madam Angelou Grey-Slytherin bylo interview s panem ředitelem příjemnou změnou. U Tří košťat mi díkybohu nikdo plazivé sušenky nenabízel, a tak proběhl rozhovor v daleko klidnějším duchu, ačkoliv jsme se bavili i o tématech, která tradičně vzbuzují spoustu emocí.

Rozhodla jsem se udělat rozhovor s Fel, protože to je sympatická dívka, která se Vám dostane pod kůži a chcete si s ní povídat dál a dál…

Příprava rozhovoru s madam Angelou Grey-Slytherin je typickou ukázkou toho, jak nebezpečný a náročný je život novináře. S paní profesorkou jsem se sešla v jejím kabinetu, neboť se mi ji nepodařilo vylákat z jejího strašidelně vypadajícího sklepení (rozuměj onoho kabinetu). Ještě teď se z té návštěvy vzpamatovávám, ale obávám se, že psychické následky budou trvalé.

A přitom jsem začala tak mile…

P.p. Silvia Honorová byla dříve primuskou Mrzimoru a je držitelkou ceny Helgy z Mrzimoru, která bývá každoročně udělována nejlepšímu studentovi ve žluté koleji. V současné době vyučuje Kouzelnickou němčinu a Ztracené kouzelnické světy. Navíc coby supervizorka soutěží dohlíží nad jejich regulérností. Před nedávnem se stala i členkou školní rady. Tradičně pořádá letní výjezdní seminář a hostí mnohé další srazy.

Kdo by neznal Lenůlii Čihůlkovou, zakladatelku spolku Šikmá ulice, šéfredaktorku Lví tlapy, prefektku Nebelvíru, loňskou účastnici B4 a taktéž skvělou hostitelku… Nebo že by bylo něco jinak?

Už je to tak. Adanedhel Bloomová, dívka zdravě aktivní, nikoli ovšem nezdravě hyperaktivní, se podělila o svůj další nevšední koníček. Přímo ve Velké síni na sebe bonzla, že vlastní minerálkový archiv. A to by nebyla Gituš, aby to charakterně nešla nabonzovat i vám… (dříve než je obávaný Miuscus všechny vypije.)