Rubrika: Ze starého šuplíku

Milí čtenáři,
tak jako asi všichni majitelé sov na bradavickém hradě, jsem si byla nucena zakoupit za hříšné peníze smetáček na Příčné ulici. Tedy – nucena…ono koneckonců je přece jen a jen moje věc, budu-li mít v sovinci vy-víte-co; dokonce jeden naprosto nejmenovaný člověk se pochlubil, že začal hovínka sbírat a že již má tři. Myslím, že to je zajímavý sběratelský obor, mohl by se jmenovat třeba…teď mě nic nenapadá, prostě něco jako filatelie a tak. Mimochodem dnes se mi od rána objevila hovínka dvě (Večer se podlaha leskla čistotou!) a já jsem zvědavá, jestli zítra budou tři… A tak jsem se rozhodla, že to zametat nebudu a počkám, jak to dopadne. Z experimentálních důvodů.

Sepsala Sophia Glis Glisová

Tuhle báseň jsem sice složila již v září do soutěže Básničky o předmětech, ale protože nyní získala na aktuálnosti, rozhodla jsem se k ní vrátit a oblažit i čtenáře Denního věštce.

Má prvetvorba. Zpívat procítěně, středně rychle, refrény až na poslední řádek rychle. Nejlépe v doprovodu s piánem a kytarou.

To máte tak. V soubojovém klubu někteří bradavičtí kouzelníci tráví své mládí (někteří možná už i dokonce své stáří) a zkrátka tam straší a visí celý den. Nezasvěceným se může zdát, že naši milí soubojníci snad ani nespí.

Pro Denní Věštec Raven Maris Gravediggerová

Věnováno Elerin, bibi a Amandě.

Z vyprávění mého strýce Yana McTulla, kterak sir Armadal Killpatrick ku krbelíkovi přišel.

Každý student jednou dojde do chvíle, kdy uvažuje, co bude v budoucnu dělat. Jak jsou na tom studenti, kteří vyšli ze zmijozelské koleje?

Dnes je opět ošklivo a já přemýšlím, proč s tím nic na ministerstvu neudělají. Od čeho jsme kouzelníci? Jen sedíme kdesi v pokojích a vůbec nepoužíváme kouzla společnosti prospěšná.

Neviditelné oddělení pro styk s veřejností jásá: Skvěle! Jsme internacionální!

To mě zase přepadly nápady… No, čtěte…