Rubrika: Ze starého šuplíku

Neobvyklá věc se stala tuto sobotu nedaleko kouzelnické vesničky Kuří Nožka, kde je postaveno i famfrpálové hřiště pro účely tréninku místního divizního přeboru. Katastrofě předcházela zdánlivě nevinná hra několika místních chlapců ve věku od 12 do 15 let. Problém nastal, když ani jeden z chlapců nebyl schopen polapit zlatonku, která si po několika hodinách svobody svou volnost uvědomila a dala se na útěk.

Když takhle přijde nudný večer, kdy vážně, ale vážně není co dělat a jediné, co vám zbývá, je dopsat asi tak patnáct omluv a jít se pověsit, snažím se pozorovat lidi a jejich chování. A právě tohle pozorování mě dovedlo k zajímavému poznatku. Lidi nestíhají. Nikdy a při ničem. Lidi nestíhají žádnou práci, která je jim zadána a všechno si nechávají na poslední chvíli. A je úplně jedno, jestli jde jen o vynešení jednoho odpadkového koše nebo vytření komplet celého rodinného domku. Nikdy to nikdo nedělá v klidu a v pohodě, ale na poslední chvíli.

Světem bradavických nelidí otřásá nejistota a strach. Členové SPOŽÚS padají do mdlob. Domácí skřítkové zvažují založení odborů…

Člověk současného století je pyšný. Na své povolání, sociální postavení, bankovní konto, dům, auto, oblečení… Něco se za posledních sto let moc změnilo. Ačkoliv lidé před sto lety výše uvedené hodnoty také preferovali, nebyla to zdaleka jednoznačně primární záležitost v jejich životech. Přece jen hodnoty jako láska, statečnost, mravní bezúhonnost, rodina atp. byly hlavními hodnotami. Proč jsme se změnili?

Se zimním počasím přišlo i zimní kouzlo – sníh…

Není to tak dávno, co mou pozornost upoutal šokující článek jednoho internetového vyhledávače. Dvanáctiletý Brit zemřel po předávkování deodorantem. Pokývala jsem hlavou stylem „já-vám-to-říkala“, a pak jsem zaujala novou politiku.

Už jen ten název vyvolává u mnohých studentů reflex shlížet více dolů směrem k botám a kreslit si nad hlavou svatozář, jež se jim obvykle obloukem vyhýbá. Pokud vám stále ten zbytečně dlouhý název (SRPŠ) nic neříká, napovím, že se nejedná o nic jiného, než o rodičák.

Milí čtenáři,
tak jako asi všichni majitelé sov na bradavickém hradě, jsem si byla nucena zakoupit za hříšné peníze smetáček na Příčné ulici. Tedy – nucena…ono koneckonců je přece jen a jen moje věc, budu-li mít v sovinci vy-víte-co; dokonce jeden naprosto nejmenovaný člověk se pochlubil, že začal hovínka sbírat a že již má tři. Myslím, že to je zajímavý sběratelský obor, mohl by se jmenovat třeba…teď mě nic nenapadá, prostě něco jako filatelie a tak. Mimochodem dnes se mi od rána objevila hovínka dvě (Večer se podlaha leskla čistotou!) a já jsem zvědavá, jestli zítra budou tři… A tak jsem se rozhodla, že to zametat nebudu a počkám, jak to dopadne. Z experimentálních důvodů.

Sepsala Sophia Glis Glisová

Tuhle báseň jsem sice složila již v září do soutěže Básničky o předmětech, ale protože nyní získala na aktuálnosti, rozhodla jsem se k ní vrátit a oblažit i čtenáře Denního věštce.