Autor: Filius Orionis

Část dnešního dne jsem zasvětil – jak už to tak někdy bývá – bezcílnému bloumání hradem. Prošel jsem kabinety vybraných kolegů, zkontroloval stav obsazení jednotlivých tříd a poté bezmyšlenkovitě zamířil ke školní knihovně. Když jsem míjel dveře vedoucí do místnosti s myslánkou, napadlo mě zajít se potěšit časy dávno minulými a ponořit hlavu do víru vzpomínek. Ovšem smůla! Místo do vzpomínek jsem se mohl ponořit leda tak do výčitek svědomí!

Vážené čtenářky, které jste ze sebe již sklepaly včerejší popílek,
vážení čtenáři, kteří jste již pod třešní splnili své povinnosti,
vězte, že v dnešní nepracovní den jste toho udělali dosti. S čistým svědomím si tedy můžete otevřít Denního věštce a podívat se, jaký pro nás byl měsíc duben.

Pokud jste v poslední době spatřili v nejrůznějších denních i nočních hodinách pana ředitele, jak vesele létá po osamoceném famfrpálovém hřišti (slečna Betelgeuse se k němu vtírala tak moc nenápadně, že ji neměl šanci vidět téměř nikdo), možná jste si pomysleli něco o tom, jak je prospěšné nezanevřít na aktivní pohyb ani v pokročilejších letech.
Ti z vás, kteří byli pozornější, si možná všimli i toho, že pan ředitel co chvíli vytáhl z kapsy famfrpálového hábitu malou ampulku, kterou do sebe házel „na ex“ téměř se železnou pravidelností.
Teprve dnes se nám však podařilo sehnat důkazy o tom, že se nejednalo o energetické dryáky, které panu řediteli pomáhaly udržet se na koštěti, ani že profesor Elénére nepraktikoval „drink flying“. Šlo totiž o zkoušení nových lektvarů přímo ovlivňujících vlastní hru. A právě jejich použití je od dnešního dne v rámci pravidel a tudíž zcela legální.

V dnešní uspěchané době si všichni kouzelníci snaží ulehčovat své životy, jak nejvíce to jen jde. Je ale v pořádku zavrhovat veškeré tradice jen proto, aby se nám po světě chodilo o maličko snáze?

Vážení čtenáři,
že se vás ale za těmi kamny sešlo opravdu úctyhodné množství – dokonce nejvyšší od roku 2007! Ne, opravdu se nejedná o aprílový žert. Čtěte dále a dozvíte se více!

Ačkoli se koná na naší škole již potřetí, pro mnohé obyvatelstvo hradu je mezikolejní klání zvané Sedmiboj velkou neznámou. Cílem tohoto článku je přiblížit všem neználkům a zapomnětlivcům, o co v této soutěži vlastně kráčí.

Ačkoli je to téměř neuvěřitelné a ačkoli je měsíc únor nejkratším v celém roce, přesto v Denním věštci opět padla hranice čtenosti počítána od roku 2009.
Chcete-li vědět, co všechno za tím stojí a jaké články při zpětném listování rozhodně nevynechat, čtěte dále.

Cílem tohoto článku je informovat širokou veřejnost o veškerých + i -, jež může zapříčinit diskutovaný zásah do zdrojů magických sil na našem hradě.
Zvládli by obyvatelé školy zdvojnásobit mocnost svých běžně vysílaných popisných kouzel, jež jsou vyvolávána pomocí magického znaku (respektive dvojice magických znaků) + ?

Samozřejmě jsem si plně vědom toho, jak pomateně se může jevit název článku, v němž vám jako každý měsíc předkládám pár číselných údajů a dalších informací z nitra Denního věštce, ovšem doufat, že měsíc únor bude pro Denní věštec stejně tak úspěšným jako právě leden, to by byla asi moc velká fantazie. Ačkoli bych se tomu samozřejmě vůbec nebránil. 🙂

Vážení čtenáři,
jsem velice rád, že se k soudnímu procesu, v němž proti sobě stojí Denní věštec a Angela Grey-Slytherin, stavíte tak, jak se k němu stavíte. Podpory, již nám většina z vás poskytuje, si nesmírně vážím – ať se již jedná o anonymní podporu zde v anketě, či dokonce o podporu, kterou nám vyjadřujete v podobě zasílání argumentů, přičemž se odvažujete své jméno nezatajovat.

Jako každý měsíc, i nyní tu pro vás mám obecnou statistiku ohledně činnosti DV; samozřejmě jsem nevynechal ani již tradiční „Pochvaly šéfredaktora“. Jak na tom tedy byl náš plátek v posledním měsíci minulého roku?

Milí čtenáři,
dnes končí kalendářní rok 2009 a já považuji toto období za vhodné k tomu, abychom si společně zopakovali, co se nám letos podařilo (případně i to, co se trochu nepovedlo). Za tímto účelem jsme s kolegyní Betelgeuse vytvořili jakýsi maličký archiv jako připomínku událostí uplynulého roku.
Příjemné počtení a pokoukání!

Na naší škole mě vždy fascinoval její vývoj. To, že nějaké dveře vedou někam, či to, že každá chodba někde končí, je dnes nezpochybnitelná pravda… Ovšem zítra může již být vše úplně jinak.
O archivu, nové budově, která byla přednedávnem připojena k naší škole, vám již náš plátek zprávy přinesl, pravděpodobně jste zaregistrovali i novou možnost nechat někoho nahlédnout do svého alba čarokreseb (pokud ne, vězte, že máte své nové prázdné album umístěno hned pod odznaky vašich aktuálních spolků).
Ovšem slyšeli jste již o nové veřejné myslánce, jež byla dnešního dne potajmu převezena do školní knihovny?

Každý z nás má v běžném životě nějaké rituály; určitý zajetý systém; pořadí, ve kterém vykonává nejrůznější úkony. V dnešním nevšedním dni jsem se rozhodl představit vám svůj tradiční vstup do hradu.

Milí čtenáři,
ač je to k nevíře, objevil se v redakci našeho plátku úderem dnešní půlnoci překrásně nazdobený stromek. A co bylo ještě více podivuhodné, našlo se pod ním i pár dárků…
Inu, Fleutýna asi začala svou pouť skrz naskrz kouzelnickým světem včas a nejprve přišly na řadu veřejné instituce.
Nu, nebudu vás dlouho napínat, neodolal jsem a pustil se ihned do rozbalování…