Autor: Nebelbrach Mechacha

Hlásí se sportovní redakce Denního věštce. Vzhledem k tomu, že ještě nezačala famfrpálová sezóna (a to nikoli pouze na naší škole, ale nikde), porozhlédli jsme se, zda kouzelníci vůbec v tomto čase sportují. Ukázalo se, že ano.

Zdánlivě jednoduchá otázka. Stačí se podívat na obsazení kolejí a ihned zjistíme, že nejvíce lidí je v Nebelvíru (107), následuje Mrzimor (106) a Havraspár (105), nejméně studentů chodí do Zmijozelu (104).

Byl jsem jedenáctiletý prvňáček, psal se školní rok Léto 2009. Velká síň se vždy rozzářila, když do ní vešla paní profesorka Amálka Zlatá a pozdravila nás, svá zlatíčka. Pak však z hradu odešla. Nakonec jsem přestal doufat, že ji ještě někdy uvidím. Letos jsem se stal dospělým kouzelníkem. Čas letí. Před několika dny jsem vešel do Velké síně a ta byla celá rozzářená. Za profesorským stolem seděla Amálka Zlatá. Pozval jsem ji do hostince U Tří košťat, abych ji trochu vyzpovídal.

Zná ji každý, kdo navštěvuje Soubojový klub. Ukazuje pořadí jeho nejúspěšnějších členů. V síni neexistuje jen jeden žebříček, ale hned čtyři. Pojďme se s nimi seznámit a podívejme se zároveň na stupně vítězů v každém z nich.

Touto otázkou si jistě láme hlavu spousta kouzelníků. Je sice pravda, že hůlka si volí čaroděje, ale neplatí to tak úplně. Částečně volbu můžeme ovlivnit. Nejprve si u Ollivandera vybereme typ hůlky a až pak hůlkami máváme a zjišťujeme, která nás chce.

V několika posledních článcích jsem spíše prezentoval názory jiných lidí na Soubojový klub. Tentokrát bych se chtěl podělit jen o svou vlastní zkušenost. Týkat se bude délky soubojů.

Před časem jsem se ptal několika studentek vstupujících do třetího ročníku, jak se těší na Soubojový klub. Nyní mě zajímalo, zda je souboják něčím překvapil, zda je takový, jak si ho představovaly, zda tam rády chodí a zda snadno hledají soupeře. Pokud chcete znát jejich soubojové osudy, čtěte dále.

V loňském roce se změnila pravidla Soubojového klubu. Cílem bylo zabránit tomu, aby stejní soupeři bojovali neustále jen proti sobě, přimět všechny, aby soupeře střídali. Rád bych se podělil o několik osobních zkušeností, které s touto změnou mám.

Do sedmého ročníku jsem se vůbec netěšil. Čekají tam OVCE.
Když jsem byl ve druhém, těšil jsem se nesmírně do třetího. Čekal mě tam Soubojový klub.

Předchozí dva články, které jsem napsal o Soubojovém klubu, vycházely z názorů zkušených členů. Tentokrát jsem se rozhodl oslovit naopak ty, kteří v něm strávili školní rok poprvé. Připojil jsem i dotaz na sklepení, které je s klubem úzce propojené.

V soubojovém klubu se chce každý zlepšovat. K tomu je potřeba naučit se novým kouzlům. Jak známo, existují kouzla tří stupňů. První lze používat neustále, druhé a třetí podle úrovně koncentrace, kterou soubojník má. Když mu klesne, musí si ji obnovit jedničkovými kouzly. Přes toto omezení jsou dvojková a trojková kouzla oblíbená. Všichni je chtějí umět, neboť jsou silnější. K jejich naučení však člověk nejprve musí znát přinejmenším jedno kouzlo nižšího stupně od každého živlu, tedy ohně, vody, země, vzduchu a astrálu. A zde narážíme na problém hvězdáře.

Soubojový klub patří k oblíbeným hradním zábavám. Kdo tam chodí, ví, že svou naději na úspěch v souboji může zvýšit, pokud si koupí některou s kvalitnějších hůlek. Jejich ceny se pohybují v řádu desítek galeonů. Není snadné na ně našetřit. Když se vám to povede, některou si vyberete, koupíte a… hurá nebo ouha.