Prastaré vlhké sklepení. Stěny pokrývá šedivá plíseň a z klenutého stropu skapávají kapky kalné tekutiny. Poměrně rozsáhlé sklepení je vesměs prázdné, pouze ve středu sálu je prostý stůl se židlí. Pokud přistoupíš ke stolu, všímáš si, že je na něm položen prázdný pergamen a brk. Do tohoto sklepení se dostanou studenti, kteří neodevzdali řádně školní tresty. Je zde dostatek času i ticha ku zdárnému dokončení a odevzdání.
Teprve pak se otevře mříž vedoucí ke schodišti…
Ano, je to tak. Stává se to i v lepších rodinách, jako je ta moje. Dostala jsem školní trest a byla jsem umístěna do sklepení. Ale za jakých skandálních okolností! A proto neváhám a píšu vám, drazí čtenáři, reportáž přímo z hradního sklepení.
… z pohledu slečny Elerin Portmenové, aneb páté kolo sedmiboje
30. května 2006: Dnešním dnem přebírá web Midair Kill-Him. Midara Kilahima už nikdy neuvidíte. Muhehe ]:->
Aneb Jak to vypadalo, když ředitelova kachnička potkala tučňáčka bibi střeštěnky. Co dodat? bibi střeštěnka, sedmiboj 4.
… očima slečny Pauliny Sentis Parker, aneb čtvrté kolo sedmiboje.
Celý den pršelo. Celou noc pršelo. Prší. Bude pršet ještě dlouho. HRADU HROZÍ OBROVSKÉ NEBEZPEČÍ! (S. Caruca)
Nebelvírská scénka To, co si nikdo nepamatuje.
Autorkou je Jocelynn Elsie Firth.
Jak si jistě mnoho studentů, zaměstnanců a možná i pilířů (i když ty
asi ne) všimlo, dnes kolem třetí hodiny odpolední (tedy kolem 15:00
pro detailisty ;-)) nastal obrovský přelom dějin bradavického hradu.
Po mnoho a mnoho století stál totiž náš hrad na jednom místě. Bohužel
pozemky již byly zcela vyčerpané a se stále rozšiřujícím se hradním
sklepením jsme se začali propadat.
Pryč jsou domněnky, pryč jsou předpovědi. Je tu to, čeho se celý Bradavický hrad bál. Stávka začala. . .(H. Sweetsunnyová)
Zahřmělo a v doznění hromu se nad hradem rozlila tíživá černota dorážející na
mysl každého z obyvatel hradu. V škvírách stěn začali zmateně pobíhat pavouci a
v sklepeních je slyšet zděšený kvíkot myší, když temná moc nalezla toho, jenž jí
byl určen. Srdce se na zlomek vteřiny zastavilo, nevěda zdali mu bude dopřán
další tep, a modrý hábit pokropil pot. Kletba našla toho, jehož hledala, Ráďu
Romanoffa.
S číslem 3 Ivka Gold, studentka Havraspáru.
Tak tu máme pokračování, tématem je opět Nevillův šťastný den (třebaže mírně zkombinovaný s tématem Ztracen ve sklepení), autorem je tentokrát Ville Keskiaikainen.
Rowena se narodila roku 952 na severu Anglie v kouzelnickém městečku Havraspár (Ravenclaw), které ve 12. století do základů vyhořelo při útocích draků, jenž po staletí hnízdili v okolních lesích (dodnes se nepodařilo objasnit příčiny této katastrofy, při níž zahynuli takřka všichni obyvatelé, kteří při napadení spali ve svých domovech). Na témže místě vyrostlo na sklonku 13. století mudlovské město zvané York. Přesnější informace z Rowenina raného dětství nejsou známy, neboť se nepodařilo zachránit žádné písemné památky z tohoto období. Víme jen, že vyrůstala v kouzelnické rodině, jenž patřila k početné střední vrstvě. Její otec Frederick z Havraspáru byl velmi váženým občanem a obchodníkem, zemřel však dříve, než se u jeho dcery projevily kouzelnické schopnosti. Její matka Brienne se po smrti manžela odstěhovala s dcerou a se synem Tristanem do starého domu po svých rodičích v Bewcastlu, kde Rowena nastoupila do učení k mistrovi Meldonovi Bystrému. Tristan ukončil studia na univerzitě, aby mohl pokračovat v otcově živnosti a finančně podporovat rodinu.
