Ráno, raníčko já, Nebelbrach, vstal, nedbal varování opatrnějších studentů a vyrazil do sklepení. Jako vždy po probuzení jsem potřeboval rozcvičku; setkání s příšerou rozehřeje krev.Je tomu již dlouho, kdy jsem napsal předchozí díl cyklu Bohatneme ve sklepení. K tomu, abych mohl v sérii pokračovat, jsem totiž potřeboval projít ještě Krysím sídlem a získat další kousek průzkumnického setu. Ukázalo se, že jde o úkol nadmíru těžký.Netrvalo to dlouho a náš seriál pokračuje dalším dílem. Tentokrát nahlédneme do 3. patra. Kromě výjimečných místností, s nimiž jsme se již seznámili, se v něm nalézá i jedna standardní.Jelikož se mi povedlo opět projít několik míst ve Sklepení, dočkali jste se sedmého dílu našeho seriálu. Tentokrát se ponoříme do Podzemního jezera. Polkněte žaberník, plaveme na to.Ve starých dílech našeho seriálu jsme si všímali, co si můžeme odnést z doupat jednotlivých příšerek a za kolik lze ukořistěné věci prodat. Kusy oděvu, o nichž pojednáme nyní, bude kdokoli prodávat jen stěží.
Ve třetím patře sklepení se nachází Čertova puklina, nejobtížnější místo ze všech (pokud se jím nestalo Krysí sídlo, jehož příšerky byly 15. října posíleny, zatím jsem však neměl příležitost je prověřit). Abyste jí prošli, musíte být velmi zdatnými bojovníky. Ale stejně to nebudete mít snadné. Pravděpodobně v ní strávíte mnoho času. Stojí vůbec za to do ní chodit? Co o svých soupeřích soudí Strážce pukliny? Můžete přispět k rozvoji čertů?Třetí patro je velmi rozsáhlé. Není právě obtížné v něm zabloudit. Pokud však máme trpělivost, můžeme dorazit například do Krysího sídla. Jste zvědaví, co jsem si z něj odnesl?
Jak jsem slíbil, v dalším z naší série článků nás čeká Mauzoleum. Tato místnost se nachází v prvním patře, trošku stranou. Rozhodně stojí za to ji navštívit.
V předchozím článku jsme procházeli první patro sklepení. Jelikož jsme byli úspěšní a zbohatli jsme, můžeme po schodech sejít do patra druhého. Co nás tam čeká? Kolik si vyděláme?
Jakmile student postoupí do třetího ročníku, může začít navštěvovat Soubojový klub. Koupí-li si příslušné klíče, otevřou se mu i dveře sklepení. Po delším bloudění tam nalezne doupata příšerek. Bojuje s nimi podobně jako se soupeři v klubu. Když zvítězí, může si odtamtud něco odnést.
Jakým způsobem jsem se do sklepení dostala, zde nebudu popisovat a tu milou osobu, která to zapříčinila, nebudu jmenovat. Důležité je jenom to, že jsem tam byla.
Kvůli vám, milým čtenářům Denního Věštce, jsem se rozhodla riskovat újmu na svém zdraví a připravit pro vás tuto reportáž z místa činu.
Toto zajímavé téma jsem objevil mezi bradavickými soutěžemi a protože nejsem chvála bohu dosud mezi potrestanými, nemohu se této soutěže zúčastnit. Nicméně bych se rád se čtenáři podělil o své znalosti problematiky, činím tak na tomto místě.
Jak si někdo možná všiml, po prostorách hradu se pohybovalo pár stínů. Ne, strašidla ani duchové to vážně nebyli. Kdo tedy? Zjistit odpověď na tuto záludnou otázku bylo vážně namáhavé – nováčci. Malí prvňáčkové, ještě nerozřazení, vylekaní a naprosto zmatení.
