Když kolega Werewolf navrhl v komentářích u příslušného tématu, že by mohli profesoři hrát o pohár ve ŠFM, s úsměvem jsem si sám pro sebe tento nápad zařadil do šuplíku „bláznivé a nikdy nesplnitelné“. Ve chvíli, kdy bylo toto téma na honorovském koncilu představeno panem ředitelem a to navíc stylem „s tím se počítá“, jsem byl tedy docela v šoku. A jakmile přibyly v hale sborovny nové dveře vedoucí do profesorského kumbálu, bylo jasno. Profesoři a zaměstnanci nastoupí jako jeden tým do zápasu proti družstvům jednotlivých kolejí.

Studenti, těšte se… a třeste se.

Dnes, 28. srpna 2010, se sborovna rozrostla o tři nové profesorky. Bývalá kuchařka od Tří košťat Aki san Marino takzvaně „dolaďovala barvu“, zatímco čerstvé absolventky Selena Enail Smithová a Janel Weil musely absolvovat celý náročný proces fialovění.

Pro dnešek jsem z okurkových příspěvků vybral vypracování slečny Adanedhel Bloom, jehož stěžejní částí tvoří zamyšlení nad diskutovanou otázkou limitů.

Z většiny vypracování, jež došla do prázdninovky s tématem soutěží, vyplývalo, že jsou obyvatelé hradu s chodem této sekce víceméně spokojeni. Jako důkaz může sloužit například práce slečny Cerridwen Lowra Antares.

Narcissa Teacherová je jednou z nebelvírských prefektek. Pro ty, kdo ji neznají, připomínám, že se jedná o vynikající famfrpálovou hráčku a od září taktéž o regulérní studentku třetího ročníku.

Dnešní ráno bylo jako každé jiné. Studenti se pomalu a někdy i poslepu potáceli do Velké síně, aby si pochutnali na snídani. Domácí skřítci hbitě roznášeli vonící šálky kávy a profesoři se ani nenamáhali předstírat nějakou větší aktivitu.

Aneb zbylé návrhy a připomínky, jež se do předchozích článků nevešly…

Trochu jiný pohled na obrazárnu má oproti včerejšímu článku slečna Cerridwen Lowra Antares, jejíž práci si můžete přečíst níže.

Oproti minulému tématu se „Školní obrazárna“ těšila několikanásobně větší oblibě – tedy alespoň co se počtu zaslaných příspěvků týče. Jako první jsem ke zveřejnění vybral dílo slečny Adanedhel Bloom.

Co vše je na našem hradě možné? Proč Anseiola nemá vlasy? To vše se dozvíte níže.

V úterý 17. 8. 2010 se ve výjezdních seminářích objevil jeden rychlosraz. Pořádala ho havraspárská studentka Isabella Anne Swan. Zúčastnila jsem se ho a slečnu při té příležitosti důkladně vyzpovídala.

Normální večer ve Velké síni – pojídaly se fazolky, tlachalo se o všedních věcech. Najednou ve Vstupní síni zazněl třesk, který však zaslechli pouze nováčci. Že by nějaká nováčkovská kletba, řekla jsem si? Ani náhodou!

S blížícím se výjezdním seminářem v Honorově jsem si kladl otázku, jak někteří noví účastníci (ne, že by jich bylo mnoho) vysvětlují doma, kam že se to na ty čtyři dny odebírají. Například u nás stačí ohlásit „letňák“ a rodičům je jasné prakticky vše (kam, co tam, kdo tam,…), jelikož jsou o naší škole poměrně dobře informovaní. Zažil jsem ovšem i případy, kdy „jedeme někam s nějakými lidmi z netu a rodiče vůbec nevědí, že navštěvujeme kouzelnickou školu“.
Rozhodl jsem se tedy zeptat několika obyvatel hradu, nakolik jejich rodiče vědí o jejich aktivitě na naší škole.