Každý z nás má v běžném životě nějaké rituály; určitý zajetý systém; pořadí, ve kterém vykonává nejrůznější úkony. V dnešním nevšedním dni jsem se rozhodl představit vám svůj tradiční vstup do hradu.

Milí čtenáři,
ač je to k nevíře, objevil se v redakci našeho plátku úderem dnešní půlnoci překrásně nazdobený stromek. A co bylo ještě více podivuhodné, našlo se pod ním i pár dárků…
Inu, Fleutýna asi začala svou pouť skrz naskrz kouzelnickým světem včas a nejprve přišly na řadu veřejné instituce.
Nu, nebudu vás dlouho napínat, neodolal jsem a pustil se ihned do rozbalování…

Dovolte mi, abych byla prostředníkem a částečně i tlumočníkem nejmenovaného kouzelnického badatele. Nepřeje si být jmenován, a tak je mou milou povinností aspoň zhruba objasnit, jak je to tedy s nesmrtelností brouka chrousta. Výsledek některé z vás možná potěší, jiné asi nijak nezaujme. Nicméně i to je posláním vědeckého bádání.

Jak každý obyvatel hradu ví, Ďáblova jáma se nachází ve stejnojmenné malé špinavé chaloupce uprostřed Prasinek, konkrétně v těsném sousedství Agentury Žluté tlapy, hostince U Tří košťat a Paštičkovy čarokreslírny. Uvnitř najdeme síň plnou spletitých šlahounů a kořenů, protkanou mnoha pavučinami. Chaloupku hlídá ošklivá hrbatá babizna s bradavicí na nose. Když místo takto popíši, nezdá se, že by tam kdokoliv dobrovolně chodil. Přesto se denně dovnitř valí davy studentů i zaměstnanců z naší školy. Nakolik je ale Ďáblova jáma vhodným rozptýlením pro nezletilé kouzelníky?

Laboratoř se v posledních nemnoha měsících stala novou oblíbenou destinací pro všechny, co chtějí využít svůj volný čas mezi studiem něčím produktivním. Co ale zajímalo mne, bylo, kdo nejčastěji vybuchuje a přispívá k tomu, že na hradě vládne poněkud zamlženě zakouřená atmosféra. Po několika letmých pozorováních jsem usoudila, že nejvíc úrazů z přípravy lektvarů má na svém kontě kolej Zmijozel! Podívejme se spolu na to, proč.

Dnešního večera jsem se poklidně procházel chodbami hradu, rozjímal přitom o obsazení jednotlivých kolejí, když tu mě najednou vyděsil strašlivý křik. Začal jsem pátrat po jeho původci a našel jej velmi rychle. Na konci vedlejší chodby se strachem třásly dvě prvačky, jež jsem znal jen od vidění, nebyly schopny kloudného slova a stále jen ukazovaly na nejbližší dveře a mumlaly: „Strašidlo, strašidlo…“.

Je zvláštní, jak těžké je napsat pár seminářových řádků. A ještě těží je najít téma. Já jsem ho nalezla tam, kde se ostatní pátrat bojí. Ano, přiznávám, že jde o věc, která nemá se životem v kouzelnickém světě nic společného, ale jde o něco, co většinu z nás drží nad vodou – jde o naše přátele.

Přibližně před dvěma týdny se na okrajích pozemků školy objevila nová budova otevřena i návštěvníkům zvenčí, v jejímž štítě si může každý přečíst ozdobně vyvedený nápis „Archiv“.
Ačkoli ještě nejsou veškeré stavební úpravy hotovy, jsou již ukázky nejlepších studentských (ale i profesorských) prací přístupné veřejnosti a to konkrétně na této adrese:
Archiv

Skřítek ZLOřád, nechvalně známý služebník ZLA, který byl posledních několik týdnů vězněn v tajemných zákoutích hradního sklepení a hlídán samotným Ferdinandem, se včera přestěhoval. Jeho novou domovinou se stala Jáma Lvová.

Správné výsledky soutěže Denní věštění šifer ke kontrole.

Jedna z vydařených úvah zaslaná do soutěže Kouzelnické minimum.

Krátká reportáž z dnešního famfrpálového zápasu Nebelvír x Zmijozel.

…aneb Drama v mudlovském obchodě