Každý z nás již někdy navštívil mudlovské kino a v klidu se podíval na filmy z jejich tvorby, ve kterých se setkáváme s mnoha světy a dokonce i s tím naším – kouzelnickým.

Samozřejmě se jedná o jakousi napodobeninu, jelikož oni přece netuší nic o tom našem skutečném světě. Ale jak to vlastně na nás kouzelníky působí? To se pokusím v následujících řádcích trošku objasnit.

Vážené fialové profesorstvo,

stává se vám také, že studenti poslední dobou lenoší a zanechávají své povinnosti na poslední chvíle či minuty?
Máte dobrý postřeh! Ano, je tomu tak, bohužel…

Ten, kdo se nezdržuje jen v útrobách hradu, ale občas si vyjde i na jeho pozemky, mohl po celý školní rok slýchávat kousek od kamenného nádvoří všelijaké roztodivné zvuky.

Ty měli na svědomí skřítci, kteří připravovali venkovní učebnu.

Ano, čtete správně, venkovní učebnu!

Bylo krásné nedělní dopoledne, když v tom do Velké Síně vstoupila podivná žena, která sama sebe označila za Bylinkářku.

Sdělila nám, že se právě naučila mluvit a rozbalila si uprostřed Velké síně svůj stánek s bylinkami.

Podle výzkumu vědců z Merlinova institutu se v letošním roce přemnožili upíři. Odhaduje se, že jejich počet se oproti loňskému roku zdvojnásobil! Proč tomu tak je, se zatím nedaří vysvětlit, a tak se objevují různé spekulace. Humaldus The Fay, známý novinář píšící pro prestižní deník New Wizard, dokonce tvrdí, že je to proto, že být upírem je v dnešní době prostě IN, proto se prý spousta (hlavně mladých) kouzelníků a kouzelnic snaží stát upíry a dokonce by plným ¾ z nich nevadilo, kdyby byli kousnuti upírem a vysáti, což by mělo za důsledek i jejich vlastní proměnu.

A co na to obyvatelé Hog?

Když tak někdy ve Velké síni poslouchám nářky nad tím, „jak byly dříve Hog skvělé a jaké jsou teď…,“ vzpomenu si vždycky na hodiny mudlovské češtiny či dějepisu. Přesně takto totiž líčí snad veškeré báje všech kultur svoji historii. Nejprve téměř všude existovalo tzv. zlaté období a pak postupně dochází vývojově k úpadku, takže přes stříbrná období se pomalu dostáváme až k zániku dané kultury. Podle mě je ale namístě ptát se po tom, zdali to tak bylo skutečně, nebo zdali za to vše může jen nedokonalá lidská paměť… Je to vše jen konstrukt, nebo opravdu na začátku každá kultura a civilizace prožívá své „zlaté“ období? Nebo se spíše jen jedná o to, že lidé si raději pamatují hezké a to ošklivé „v pudu záchovy duševního zdraví“ nějak přirozeně zapomínají? Případně ex post dokáží teprve „správně“ vidět a zhodnotit minulé?…

I v měsíci listopadu jsme vás, drazí čtenáři, zásobili minimálně jedním článkem denně. Nyní vyzdvihneme ty nejlepší a nejoblíbenější; zároveň se pak podíváme na některé obecné statistické údaje.

Když se tak člověk zase jednou potuluje po Velké síni, naskytne se mu řada prazvláštních pohledů. Třeba na profesory, kterak se cpou malovanými vajíčky. Považte, v tuhle roční dobu? Jmenovitě, abych se tu neoháněla jen jakousi obecnou představou profesora, jde o pana Davida Nekromacera. Ten ještě před vajíčkem třímal v ruce sněhovou kouli, kterou nemilosrdně hodil po Lucy Koralce.

Ačkoli již bylo avizováno, že ZLO na hradě již svou sílu ztratilo, vše se ještě do starých kolejí vrátit nestačilo. U hlavní brány se sem tam objevují tajuplné pergameny, inspektorka výuky stále nevytáhla patu na zlomené noze z Jámy Lvové, Midar Kilahim si sem tam zvesela zabzučí a Amon Revan Travt zase zachrochtá…

Včera v dopoledních hodinách došlo na ministerstvu kouzel k dramatickým událostem.

Vážení a milí čtenáři,

Rozhodl jsem se s Vámi podělit o své zážitky a zkušenosti získané při psaní článku pro DV, když článek napsat musíte, ale nevíte ani o čem psát a ani se Vám do toho nechce.

Někteří z Vás, kteří mají podobné zkušenosti, se jistě pobaví, pro Vás ostatní budiž řádky následující výstrahou!

Stalo se to právě dnes přibližně o půl druhé odpoledne. Kolejní ředitel Zmijozelu, Nekro The Gravedigger, vypil lektvar Křídlo netopýra červeného a přemohl Z.L.O. Získal tak opět lidskou podobu a doufejme, že teď dokáže už definitivně zamést s nemocností ve své koleji.

Exkluzivní kouzlointerview s prof. Anseiolou Renine Rawenclav. V článku Madam Anseiola uzdravena jste se mohli dozvědět o průběhu její léčby, nyní si můžete přečíst slíbený rozhovor.