Pokud toto čtete, tak dorazila jedna z mých statečných sov do redakce DV… Tím jí samozřejmě děkuji a vyřizuji, že vracet se nemusí.

Myslíte si, že jsem snad krutá? Ne, to ne, to je její vánoční dárek, letět zpět za mnou by bylo pro ni životu nebezpečné. Krutá mrazivá Sibiř není nic pro jemné sovky.

Slavme, veselme se, radujme se. Velevážená školní rada konečně zrušena.
A to není vše. Školou se nese demokratický návrh na uznání 11. prosince Antibyrokratickým svátkem.

Neobvyklá věc se stala tuto sobotu nedaleko kouzelnické vesničky Kuří Nožka, kde je postaveno i famfrpálové hřiště pro účely tréninku místního divizního přeboru. Katastrofě předcházela zdánlivě nevinná hra několika místních chlapců ve věku od 12 do 15 let. Problém nastal, když ani jeden z chlapců nebyl schopen polapit zlatonku, která si po několika hodinách svobody svou volnost uvědomila a dala se na útěk.

Ano, všichni to znají a všichni minimálně jednou Ježíškovi psali. Kam ale dopisy, které mu zasílají mnohé a mnohé děti pouhým položením za okno, vlastně chodí?

Tuto přijímací esej sepsala Sophia Glis-Glisová a po vzoru kolegy Druma, kterého tímto zdraví, ji nabízí též milým čtenářům.

Když takhle přijde nudný večer, kdy vážně, ale vážně není co dělat a jediné, co vám zbývá, je dopsat asi tak patnáct omluv a jít se pověsit, snažím se pozorovat lidi a jejich chování. A právě tohle pozorování mě dovedlo k zajímavému poznatku. Lidi nestíhají. Nikdy a při ničem. Lidi nestíhají žádnou práci, která je jim zadána a všechno si nechávají na poslední chvíli. A je úplně jedno, jestli jde jen o vynešení jednoho odpadkového koše nebo vytření komplet celého rodinného domku. Nikdy to nikdo nedělá v klidu a v pohodě, ale na poslední chvíli.

Myšlení mudlů nás často neustále překvapuje. Třeba pojetí Vánoc v podání Ježíška a Santy Clause. Ale za ta léta ve světě mudlů jsem si na jejich obyčeje jakžtakž zvykla, a dokonce jsem na Ježíška věřila i poměrně dlouho, ač jsem kouzelník. Rodiče mi sice o Víle Fleuntýnce pověděli, ale nikde nebyla tolik propagovaná jako právě Ježíšek, a tak se stal mým vánočním favoritem. Čas plynul, Ježíšek k nám chodil každý rok, až jsem zjistila, že Ježíšků je víc než je zdrávo a že i můj táta je Ježíškem. Něco tu nesedělo a mně bylo vysvětleno, že jsem již dost stará na to, abych pochopila, že rodiče kupují dárky sami. Achjo.

Světem bradavických nelidí otřásá nejistota a strach. Členové SPOŽÚS padají do mdlob. Domácí skřítkové zvažují založení odborů…

Toto jest má přijímací esej, s jejíž pomocí jsem v září pronikl do Bradavic.

Člověk současného století je pyšný. Na své povolání, sociální postavení, bankovní konto, dům, auto, oblečení… Něco se za posledních sto let moc změnilo. Ačkoliv lidé před sto lety výše uvedené hodnoty také preferovali, nebyla to zdaleka jednoznačně primární záležitost v jejich životech. Přece jen hodnoty jako láska, statečnost, mravní bezúhonnost, rodina atp. byly hlavními hodnotami. Proč jsme se změnili?

pro SR

Proběhly nám další famfrpálové tréninky, a tak se podíváme, co přinesly zajímavého.