Se zimním počasím přišlo i zimní kouzlo – sníh…

Není to tak dávno, co mou pozornost upoutal šokující článek jednoho internetového vyhledávače. Dvanáctiletý Brit zemřel po předávkování deodorantem. Pokývala jsem hlavou stylem „já-vám-to-říkala“, a pak jsem zaujala novou politiku.

Milí čtenáři,
jak už jsem vás informovala ve svém předchozím článku Kupte si Lupu, rozhodla jsem se provést riskantní pokus,

Už jen ten název vyvolává u mnohých studentů reflex shlížet více dolů směrem k botám a kreslit si nad hlavou svatozář, jež se jim obvykle obloukem vyhýbá. Pokud vám stále ten zbytečně dlouhý název (SRPŠ) nic neříká, napovím, že se nejedná o nic jiného, než o rodičák.

Milí čtenáři,
tak jako asi všichni majitelé sov na bradavickém hradě, jsem si byla nucena zakoupit za hříšné peníze smetáček na Příčné ulici. Tedy – nucena…ono koneckonců je přece jen a jen moje věc, budu-li mít v sovinci vy-víte-co; dokonce jeden naprosto nejmenovaný člověk se pochlubil, že začal hovínka sbírat a že již má tři. Myslím, že to je zajímavý sběratelský obor, mohl by se jmenovat třeba…teď mě nic nenapadá, prostě něco jako filatelie a tak. Mimochodem dnes se mi od rána objevila hovínka dvě (Večer se podlaha leskla čistotou!) a já jsem zvědavá, jestli zítra budou tři… A tak jsem se rozhodla, že to zametat nebudu a počkám, jak to dopadne. Z experimentálních důvodů.

Studenti, kteří 30. října procházeli kolem nástěnky, byli šokováni nenadálou zprávou. Madam Honorová kvůli pracovnímu vytížení odchází z postu Supervizora soutěží. Jejím dočasným nástupcem se stává sám ředitel školy, Nimrandir Elénére! Mnoha obyvatelům hradu jistě vrtalo hlavou, jaké pracovní vytížení má Slunce naše jasné na mysli.

Vážení čtenáři,
naposledy se vracím k případu pana Renina. Bohužel, jak se ukázalo, nejedná se zde o žádné pikantnosti, avšak skutečně pana profesora potkala smutná událost v osobním životě, s ohledem na přání pana Serge se zde o tom nebudu v žádném případě více šířit.

Jak jsem slíbila, pokusila jsem se zjistit něco více o důvodech, které vedly pana Renina k náhlé rezignaci na místo kolejního ředitele Mrzimoru. Na otázky mrzimorských studentů odpovídal včera s vážnou a zasmušilou tváří:
„S mou drahou polovičkou to samozřejmě nesouvisí, vyučovat budu, z této školy mne hned tak někdo nedostane.“

Když se některé dívky s takovým vyjádřením nechtěly spokojit, prohlásil s relativně tragickým výrazem, že „z velmi závažných důvodů“ a že se „vážně na tuto pozici už necítí“.
K otázce, kdo bude jeho nástupcem, řekl pouze: „To se nechte překvapit.“

Sepsala Sophia Glis Glisová

Tuhle báseň jsem sice složila již v září do soutěže Básničky o předmětech, ale protože nyní získala na aktuálnosti, rozhodla jsem se k ní vrátit a oblažit i čtenáře Denního věštce.

Tak mám za sebou svůj první opravdový famfrpálový trénink. Mrzimorská kolej měla hřiště pronajaté od sobotního odpoledne (15.11.) a tréninkový zápas Žluté příšery versus Černé obludy byl přístupný i veřejnosti. Toho samozřejmě využili někteří zvědavci a špióni z jiných kolejí. Já jsem zase využila přítomnosti Lee Mortira ze Zmijozelu, o němž mi spolužáci říkali, že proslul tím, že loni na každém famfrpálovém tréninku strávil celých 24 hodin! Exkluzivní rozhovor čtěte dále v článku!

Poté, co se unavení mrzimorští studenti, kteří strávili celý den tréninkem na famfrpálovém hřišti, připlazili do žluté společenské místnosti, objevili zde pergamen podepsaný kolejním ředitelem Mrzimoru, profesorem Serge Reninem. Jako první se k dopisu vrhla Susan Rootletová. Poté, co Reninův vzkaz přečetla nahlas, rozhostilo se hrobové ticho, které trvalo asi tři minuty. Všichni přítomní byli zcela konsternováni…

Aneb špína je všude!