Jak již hlásá nadpis, žádné zdržování, vrhneme se na to!

Autor: Sarah Magic

Ráno se naši hosté vzbudili velice pozdě, až k obědu. Mohla za to ta půlnoční událost. Ani jeden nechtěli uvěřit (až na Reného, samozřejmě, který byl schopen uvěřit i ztrouchnivělé staré židli, že je to trůn boha míru), že to nebyl jen sen. Sešli se znovu v tanečním sále. Hladově se vrhli na jídlo, každý popadl, co měl nejblíže, sedl na židli a jedl. Netušili, co je čeká za pár okamžiků…

Náš příběh se posunul o dvě sta let dopředu. Hrad de Palesten je po dlouhé roky neobydlený a traduje se pověst, podle které kdokoliv, kdo do hradu vkročil, nikdy nevyšel. Hrad se nyní nachází ve vlastnictví rodiny de Palesten (přímá linie od bratra vévody, kterému hrad patřil, nikdy v něm nebydlel, měl vlastní, větší, úrodnější a neprokleté panství)

V našem „báječném“ a šíleném příběhu se odehrává poutavý příběh lásky, zrady, šílenství a zoufalství. Děj nás zavede jak do dávných dob, tak i do neidifikovatelné současnost nebo snad minulosti? Kdo ví? Čtěte naši povídku a nevyjdete z překvapení.

Za malým náhrobkem kdosi se krčí,

jak jen sníh zaskřípe, bojácně vrčí,

stíny se míhají, měsíc je honí,

celý čas slídili jen a jen po ní.

Všeobecný trend se nevyhýbá ani kouzelnické populaci. Naše společnost nezadržitelně stárne, lidé jdou za kariérou na úkor počtu potomků a tak kouzelnické omladiny ubývá. Další alarmující věcí je, že staré kouzelnické rody povětšinou už vymřely (a to zvláště v hlubší minulosti, kdy byly četné kouzelnické či rodové války), nebo jejich poslední členové sedí v Azkabanu bez duše (mozkomorův polibek snad nemusím dále rozepisovat) a bez možnosti pokračovat v rodu.