Rubrika: Co otřásá hradem

Sedmiboj se už pomalu blíží ke konci, už jen poslední 2 úkoly čekají naše milé a obdivuhodné Sedmibojaře, a pak už zasloužený odpočinek a pocit úlevy, radost z dobrého umístění, vykonané práce, čestné reprezentace své koleje. Sedmiboj dá totiž pořádně zabrat. Proto pro mě bylo velkým překvapením, že všechno vynaložené úsilí, námahu, píli a čas strávený nad úkoly někteří soutěžící vůbec nedělají kvůli sobě a výhře, pro peníze, ale proto, že mohou právě oni svoji kolej reprezentovat: pocit, že je na ně jejich kolej hrdá, je pro ně odměnou mnohonásobně vyšší. Všechna jim čest. Přesto ale částka, kterou jeden z nich dřív, než se nadějeme, vyhraje, není zanedbatelná. No nepřáli byste si najednou teď hned mít 100 galeonů i vy? Tak můžete v klidu dál snít! A mezitím si přečíst třeba to, co říkají ti, kterým se jejich sen možná brzo stane skutečností.

Možná někteří z vás, milí čtenáři, zejména ti, kdo se zabývají studiem mudlů, zaznamenali nedávnou mudlovskou aféru ve světě mudlů: na právnické fakultě v městě Plzni dokázali někteří studenti v rekordně krátké době absolvovat doktorské, případně magisterské či bakalářské studium a získat příslušný titul. Zatímco jiní museli na doktorát studovat tři roky (po 5 letech magisterského studia), prominentní studenti to dokázali třeba za tři měsíce! Někdo si toho všimnul, začalo se do toho šťourat, vyhodili děkana a nějaké profesory a několik desítek absolventů má o svůj titul přijít – ukázalo se totiž, že o jejich studiu nejsou na škole řádné doklady a že to v tak krátké době prostě není možné stihnout.
Myslíte si, že u nás, ve světě kouzel, taková nepoctivost není možná?
Ale je!

Hradem se rozběhla diskuse, co vlastně dělat s narůstajícím počtem studentů, kteří dokončují řádné studium. Pojďme si trochu shrnout, co bylo řečeno v komentářích, i s trochou toho vlastního názoru na celou tuhle věc.

Poslední den, kdy se mohou dopisovat písemné části zkoušek, je právě dnes. To, zdali je všichni stihnou, anebo se objeví tací jedinci, kteří si pozdě uvědomili, že se na jejich skládání ještě ani zdaleka necítí, se dozvíme pravděpodobně až časem. Co ale bude s těmi, kterým se povede studium zakončit? Vyprázdní se sborovna a budou případně moct učit, anebo jim nezbývá nic jiného než několik let v rozšiřujícím studiu, případně tmavě fialový hábit, který je pro aktivní jedince spíše za trest?

Dnešní den konečně skončilo zdlouhavé famfrpálové utkání mezi Havraspárem a Mrzimorem. Musím říci, že bylo divácky atraktivní, neboť velkou část zápasu nebyl rozdíl mezi oběma týmy větší než 150 bodů.

Protočili jste právě očima, protože si myslíte, že body jsou jen přežitkem pro pár šílených nadšenců? Tak Denního věštce v klidu zase zavřete. A vy ostatní se pohodlně usaďte, gratuluji vám, právě jste vykročili správným směrem na vaší cestě, ptala jsem se samozřejmě jen těch nejzářivějších hvězd z bodovacího nebe, čtěte dál a dozvíte se víc. Zjistila jsem pro vás různé zajímavosti ze světa bodování a ještě mnoho dalšího navíc. Tady to je.

Tři z šesti zápasů jsou odehrány a já přináším pokus o analýzu dosavadního průběhu školního famfrpálového mistrovství.

Už v sobotu (22.5.2010) sa odohrá dlho očakávaný famfrpálový zápas medzi dvoma najväčšími rivalmi v tomto športe (Zmijozel/Nebelvír). Zápas sľubuje veľké napätie, skvelú atmosféru a vždy tajomnú otázku, kto vyhrá.

Šestnáctý květen, poklidná nálada na naprosto normálních školních pozemcích a vlastně ani jinak nic nepatřičného. Ovšem nic není navždy, obzvlášť pokud se do lesa vrhnou odvážní lvíci…

Včerejší ráno jsem přišla od Velké síně tak jako vždycky. Pak už ale nic „tak jako vždycky“ nebylo.

Dnešního dne se od devíti hodin konal famfrpálový zápas, v němž proti sobě stanuly dvě koleje s největšími ambicemi na školní pohár. I přesto však toto utkání proběhlo v poklidu a bez zbytečných emocí. Denní věštec byl samozřejmě při tom!

Čas, čas, čas…

Část dnešního dne jsem zasvětil – jak už to tak někdy bývá – bezcílnému bloumání hradem. Prošel jsem kabinety vybraných kolegů, zkontroloval stav obsazení jednotlivých tříd a poté bezmyšlenkovitě zamířil ke školní knihovně. Když jsem míjel dveře vedoucí do místnosti s myslánkou, napadlo mě zajít se potěšit časy dávno minulými a ponořit hlavu do víru vzpomínek. Ovšem smůla! Místo do vzpomínek jsem se mohl ponořit leda tak do výčitek svědomí!

Dnes ráno jsem se rozhodla na Hog udělat malý průzkum, neboť mě zajímalo, čím jsou v současné době nejvíce zatěžováni studenti a profesoři zdejší školy. Zatěžují je opravdu tolik domácí úkoly a eseje, nebo mají čas i na jiné kratochvíle (a jaké)? Na to vše jsem se ptala několika obětí, které jsem potkala v ranních hodinách ve Velké síni. Většina měla opravdu naspěch, ale pro spoustu z nich nebyl problém mi krátce odpovědět.