Rubrika: Co vy na to?

Jako správný student jsem se vydala pogratulovat naší nové profesorce na škole – profesorce Petule Laskavé.

---

Jistě jste si všimli, že naše řady za pár dní rozšíří malí prvňáčkové. Tato událost mne inspirovala k tomu, abych opět napsala další článek (pokud má někdo touhu házet po mně shnilé ovoce, tak ať si zkontroluje jeho stav, dostat nahnilým jabkem do oka není legrace, když ovšem bude shnilé úplně, ani to nepoznám).
Položila jsem několika jedincům a sobě otázku, jak vypadal jejich první den ve škole.

Zarážející trend poslední doby – čaroděj živící se jako mudla! Podle průzkumů agentury Merlin se skoro polovina absolventů kouzelnických škol po celém světě neživí zaměstnáním souvisejícím s magií. Nejčastější odpovědí na otázku „proč“ bylo, že je málo „slušných“ míst.

Jelikož sama se dostávám do konfliktu s naším řádem prakticky neustále, byla jsem nucena po nocích si ho nastudovat, ať vím, co vlastně všechno překračuji. S uspokojením sobě vlastním musím konstatovat, že není bod, se kterým bych vědomky nebyla nějakým způsobem v rozporu. Kdybych se nenechala hloupě třikrát chytit nahatá, do této doby bych neměla ani jeden trest.

Neobvyklá věc se stala tuto sobotu nedaleko kouzelnické vesničky Kuří Nožka, kde je postaveno i famfrpálové hřiště pro účely tréninku místního divizního přeboru. Katastrofě předcházela zdánlivě nevinná hra několika místních chlapců ve věku od 12 do 15 let. Problém nastal, když ani jeden z chlapců nebyl schopen polapit zlatonku, která si po několika hodinách svobody svou volnost uvědomila a dala se na útěk.

Už jen ten název vyvolává u mnohých studentů reflex shlížet více dolů směrem k botám a kreslit si nad hlavou svatozář, jež se jim obvykle obloukem vyhýbá. Pokud vám stále ten zbytečně dlouhý název (SRPŠ) nic neříká, napovím, že se nejedná o nic jiného, než o rodičák.

Dnes je opět ošklivo a já přemýšlím, proč s tím nic na ministerstvu neudělají. Od čeho jsme kouzelníci? Jen sedíme kdesi v pokojích a vůbec nepoužíváme kouzla společnosti prospěšná.

To mě zase přepadly nápady… No, čtěte…

Psaní? Už není problém!

Určitě všem vrtá hlavou jedna otázka. Máte se těšit do školy, nebo se jí bát? Nikdy si tím nejste úplně jistí. A nezajímalo Vás někdy, co si o tom myslí Vaši spolužáci a učitelé? My jsme se několika z nich zeptali.
Takže, vy všichni, červení, zelení, modří, žlutí i vy fialoví; Jak moc se těšíte do školy?

Ano, my, jedna velká dvojka, Lalait Šaweraits a Katia Booklin, se snažíme o záchranu prázdnin…

Doufám, že alespoň někdo postřehl, že jsem zde jistý čas nebyla. Mohl za to fakt, že si rodiče jako každý rok usmysleli dovolenou. Já samozřejmě neprotestuji. Nebojte se, vážně tady nebudu popisovat krásy Beskyd. Spíše se budu věnovati citátům a krátkým příběhům….

V poslednom čase býva počuť hlas, že sa nám z hradu vytráca čarovná atmosféra. Že čoraz viac pripomína obyčajnú internetovú stránku namiesto čarovného hradu. A často sú z toho obviňovaní nováčikovia. Ja ale hovorím – neobviňujme nováčikov z toho, za čo môžeme my. Ako si ich „vychováme“, takí budú. Dávajme si preto pozor na to, akým spôsobom im náš hrad predstavíme.