Bystří čtenáři jistě zaregistrovali nedávné obnovení činnosti spolku Libri pulchri. Na svědomí to má bývalý člen a současný vedoucí spolku, bradavický profesor Matthew Whitecrow. Na otázky, jak si spolek prozatím počíná, jak si bude počínat a jaké změny nás v rámci spolku čekají, nám odpověděl sám spolkový vedoucí. Jak obstál profesor pod palbou našich dotazů?
Ještě ten den, kdy došlo k mému jmenování do funkce inspektora výuky, jsem neváhal využít svého práva na dovolenou a odebral se na třídenní minipobyt do hlubin temných hvozdů, kam za mnou netrefila jediná sova. Poněvadž mi během této doby čas od času na mysli vytanuly výčitky, že ignoruji mimo jiné i nedoručitelné pergameny s žádostí o interview, rozhodl jsem se v této době jeden rozhovor přeci jen poskytnout a to jediné osobě, která mě zde mohla zastihnout: sám sobě.
Konečně je to tu! Nastal den zařazování a netrpěliví nováčci v 19.00 napjatě čekali ve Velké síni, až je Moudrý klobouk zařadí do koleje, kam patří. Valná většina měla ze své koleje radost, ostatní byli zklamáni, protože se nedostali tam, kam chtěli. Nyní vám přináším rozhovory s těmi samými nováčky jako v předešlém článku, abyste se dozvěděli, jaké jsou jejich názory teď.
Před námi je další školní rok a ten by se neobešel bez nováčků. Ano, slyšíte dobře. Ať vstoupíte kamkoliv, všude je vidíte. Zvědavé a natěšené tvářičky plné očekávání, ale i strachu. Pojďte jim se mnou nahlédnout do jejich života a zjistíte, jaké jsou jejich pocity, touhy a přání.
Konečně jsme na hradě! Někteří z nás samou nedočkavostí stanovali před hradem už několik dní, jiní se uráčili přijít až v onen den, kdy už jsme si konečně všichni mohli ustlat ve Velké síni na stolech (nevím jak u ostatních, ale mrzimorští s tím stoprocentně nemají problém). A myšlenka na teplou kolejní postel byla opět o krok blíž…
Vánoce byly letos ve jménu neotřelých buksíků a puppolepetálů. Jak jste si na ně zvykli, jak se vám líbí, co na nich oceňujete a co naopak ne? Více se dočtete v tomto článku.
Má to již dávno za sebou. Roky věrného pomáhání koleji a kapitánování Nebelvírského famfrpálového mužstva. Bavíme se o Nebelbrachovi Mechachovi. Jak se po těch mnoha letech cítí? Jak na tuto „povinnost“ vzpomíná? To vše v tomto článku.
Paní profesorka Belatris Nithelas Malrinová je na naší škole známá hlavně jako bystrozorka a učitelka bystrozorství. Jaký má k těmto činnostem vztah? Baví ji stále? A co její stará láska – famfrpál?
V sérii článků Ozvěny léta si v měsíci září připomínáme ty nejdůležitější události letošního léta. Není pochyb o tom, že spolu s návratem bývalého ředitele školy Nimrandira Elénére z Cesty čar (pozn. redakce: na rozhovor s panem Elénére se můžete těšit v OZVĚNÁCH LÉTA III.) byla tou nejvíc důležitou událostí změna na postu ředitele školy – stal se jím dlouholetý zaměstnanec Ministerstva kouzel, bývalý bystrozor a zástupce ředitele školy – Ronald Holms Williams. Denní věštec se s panem ředitelem sešel v Komnatě nejvyšší potřeby a pokusil se poodhalit roušku tajemství. Nakolik se pan ředitel rozhovořil, můžete posoudit v následujících řádcích. Příjemné počtení!
Milí čtenáři!
Když se na schůzi redakce Denního věštce rozdávaly úkoly, přišla na řadu ožehavá věc. Šéfredaktorka hodila v plén jméno, které v poslední době padalo více než často (v DV obzvlášť!). Nově jmenovaný inspektor výuky podal obsažné interview těsně po svém uvedení do funkce a do jakéhokoliv dalšího zpracovávání se redaktorům dvakrát nechtělo. Nakonec padaly hlášky typu „nejnebezpečnější úkoly náleží bystrozorské sekci“ a „Bela tam stejně musí ohledně chystaných předmětů“.
Je podvečer. U Tří košťat je chladno, oheň v krbu skomírá a skomírá i v ohnivé whiskey. Proti mně sedí záhadná žena z ještě záhadnějšího Odboru záhad.