Každá nová a jedinečná kolekce madam Niam se setkává s úspěchem a ohlasem. Důkazem jsou naprosto vyprodané regály Salonu Stříbrná NiT, a to ve velmi krátké době. Tady prostě platí, kdo zaváhá, nekupuje. A že poslední rok bylo nač se dívat! Pojďme se tedy ohlédnout za kolekcemi, připomenout si nákupní bláznění a čeká vás také milý rozhovor.
Dívka, která již zvládla přepsat historii a překonat rekord v počtu nasbíraných bodů, se po roce odpočinku letos vrátila zpátky na vrchol bodovacího žebříčku. Nebelvírská prefektka a studentka třetího ročníku zvládla za tu krátkou dobu na hradě více než většina z nás za svůj celý pobyt. Vzor všech pracantů, sen všech lenochů. Dnes vám přinášíme rozhovor s na hradě poměrně již známým jménem, a to s Newikou Shelley Lovecraft, které se letos podařilo nabírat krásných a neuvěřitelných 10 890 bodů!
Pár měsíců tuhých bojů, bobří klání, vrbové proutí ohýbáno až k zemi, ale pozor, došli jsme do cíle! Kolik a jaké bobříky jsme ulovili? Kdo vyhrál, jaká byla účast, čemu jsme se přiučili a co bude s bobry dál, se dozvíte v následujícím článku. Pojďte s námi zavzpomínat na uplynulé měsíce prožité pod vrbou.
Vůně dlouho louhovaného čaje se line podzimně laděným Godrikovým Dolem jako špageta (nikdy mi ta metaforická přirovnání moc nešla) a když ji následuji, skončím před okny Domu Při zakleté žábě. V protější ulici pyšně stojí Pavlačový domek Na rozcestí pana Orionise, odkud lze drobnohledem přes jezero pozorovat zaneprázdněného pana ředitele v komnatách jeho Zámku prastarých kouzelnic. Domků je tu spousta, některé honosnější, některé vůbec, ale většina je aspoň docela ucházející. Rozhlížím se tak po Godrikově Dole po těch stovkách a tisících galeonů a říkám si, jestli jim to vůbec stálo za to.
Pěkný podzimní den. Podzim ještě ani zdaleka není za námi a nevím jak vás, ale mě opravdu zajímá, jak si ho dovedou užít naši přátelé, profesoři, kolegové a zkrátka všichni tady na hradě! Proto jsem se rozhodla trochu zabrouzdat mezi ostatní a zjistit, kdo je milovníkem podzimu a kdo ho má rád méně. Pojďte se se mnou dozvědět víc o některých obyvatelích našeho kouzeln(ick)ého světa.
V posledních dnech jste se na stránkách Denního věštce mohli setkat s novými i odcházejícími kolejními řediteli. Co ale kolejní ředitelky stávající? Ty, které už pár let stojí věrně ve vedení svých kolejí? Ani na ně se nezapomnělo. Oresty McCollin Vianuevy a Eillen McFir Elat jsem se ptala na to, jak nesou skutečnost, že jejich koleje v Létě 2020 výrazněji nezasáhly do boje ani o jeden z pohárů, nebo jak se jejich koleje vyrovnají s tím, že další dvě koleje mohou čekat vzpruhu od nových ředitelů. Jsem moc ráda, že jsem pro noviny mohla získat i názory těchto dam – a doufám, že si je přečtete.
Andílek, pAndy, Žabí princ a mnoho dalších přezdívek a přátelských pojmenování si za svá dlouhá léta osvojil nový mladší profesor, Andrew Uroboros. Roky a roky byl součástí mrzimorské koleje, dokonce by se dalo říci, že byl jakýmsi dinosauřím exponátem. Po letech se rozhodl opustit žluté řady a vydat se na profesorskou dráhu. Během rozhovoru jsme probrali opravdu vše a vás jistě bude velice zajímat, jak ho učení baví, co plánuje do budoucna, ale také jaká byla jeho minulost.
Proslulá pokladnice, módní nadšenec, milovnice jednorožců, účastnice Bradavické čtyřky, přítelkyně všech živých tvorů, duhová dáma – tím vším je nová mladší profesorka vzešlá z mrzimorských řad.
Tuto nadšenkyni do barviček jsem nalákala na lentilky do Komnaty nejvyšší potřeby, aby mi zodpověděla pár otázek, které vám jistě nedají spát…
Je to již několik týdnů, ba dokonce měsíců, co skončila celohradní soutěž B4. Za tu dobu se bohužel změnila spousta věcí, a tak merlinžel nepřináším rozhovor s celým týmem, ale pouze se třemi účastnicemi. Bylo velice zajímavé sledovat odpovědi, které se vzhledem k odstupu času mohly, ale nemusely změnit.
Také jste si všimli, jak je kolem čítárny rušno? Vnímáte ty změny? A těch bobříků, co nám po hradě najednou běhá? Co za tím všechno vězí? Pojďte s námi nahlédnout pod pokličku čítárny Sub Salix nejen s madam Elat! Čeká Vás velké překvapení!
Annie Reprobate, bývalá havraspárská prefektka, milovnice veganské zmrzliny a popcornu a držitelka Řádu Roweny z Havraspáru z roku 2014. To vše je slečna, která nedávno převlékla svůj modrý kabát za fialový. Jak vzpomíná na své začátky na našem hradě, jaké má cíle a co ji vedlo k rozhodnutí zařadit se mezi „starší vrstvu“ obyvatel hradu? To vše a ještě více najdete v následujícím rozhovoru.
Během prázdnin došlo k výměně hned dvou kolejních ředitelek. V Denním věštci se samozřejmě objevily rozhovory s novými tvářemi kolejí. Odcházející kolejní ředitelé jsou většinou odsunuti tak trochu na vedlejší kolej. Mě ale zajímaly i jejich dojmy. Jak dlouho slečny odchod plánovaly? Co říkají na své nástupce? Zasahovaly do výběru? A jak vidí budoucnost kolejí, které obě předávají v nejlepším? Na tyto otázky mi ochotně odpověděly Eleanor Blackfoot, bývalá kolejní ředitelka Havraspáru, kterou jsem odchytla ještě před odchodem do země ledové, a NaSaŠí Jackson, bývalá kolejní ředitelka Zmijozelu.
Ještě před pár dny studentka rozšiřujícího studia, nyní nová kolejní ředitelka Zmijozelu, to je Veronica Narcissa Williamsová, osoba, která samozřejmě nemohla uniknout otázkám Denního věštce. Řeč byla o jejích bodových úspěších i neúspěších, o slabší registraci nováčků i o neúspěšném konkurzu na profesora. Můžete si ale také přečíst o tom, jaké okolnosti by musely nastat, aby kolejní ředitelka dovolila zmijozelským flákání anebo o důvodech velkého čarostavitelského vývoje zeleného týmu v Bradavické čtyřce. Pojďte s námi poznat novou kolejní!
„Dvojnásobný Snaživec roku a já ji mám před sebou na rozhovor, taková vzácnost,“ běželo mi minulé léto hlavou, když jsem zpovídala Arietty Liellu Minette. Rok se s rokem sešel a já tu příležitost dostala znovu. Tedy dostala. Rozhovor pro Denní věštec jsem si zamluvila už dávno před koncem roku. Nic bych za to nedala, že na tento rozhovor si brousilo brky více redaktorů. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem si řekla první, patřím k služebně nejstarším a nebo obavou, že bych si dotyčného redaktora mohla vzít na paškál sama…, důvody mi jsou upřímně volné, důležité je, že jsem trofej v podobě Bibi Anne, bodohrotičky, která všem budoucím adeptům na titul doporučuje nosit vždy u sebe blok a tužku, získala já. Výsledek našeho klábosení vám teď s nadšením předkládám.Úkol vyzpovídat nového kolejního ředitele Havraspáru připadl na mě. Vyslala jsem tedy sovu se žádostí o rozhovor. Odpověď se vrátila zanedlouho. Pan profesor skromně podotkl, že rozhovor s ním byl v Denním věštci otisknut nedávno a že si není jistý, jestli bude o čem povídat. Já mám ale otázek vždycky nespočet, nakonec se mi tedy dostalo kladné odpovědi a nyní vám s potěšením můžu předložit výsledky našeho povídání. S panem profesorem jsem se bavila nejen o představě vedení koleje, ale také o problematice úbytku hradního obyvatelstva. Řeč padla i na Bradavickou čtyřku a mnohá další témata. Tak na nic nečekejte a pojďte s námi číst…