Rubrika: Nezařazené

Školní rok pomalu končí – tedy alespoň studenti již mají to hlavní za sebou. A škola už delší čas stojí na novém pozemku. Přesto je ale ještě mnoho studentů otřesených po náročném stěhování. Jak se jim vůbec v takovém stavu psaly eseje a co mají pro své zdárné vyléčení udělat?

S blížícím se závěrečným termínem historicky třetí Čaropřehlídky jsem i já zapátral ve svém šatníku, abych vybral vhodnou kombinaci oblečení a doplňků k tématu „Modelově“. Jenže znáte to… Tu se vám nelíbí tohle, tu támhleto, změníte ještě kousek tady… A tak nějak to pořád není ono. Přičemž pochopitelně víte, že účast na Čaropřehlídce nelze podcenit…
Což takhle zkusit si na sebe postupně navléknout všechny možné kombinace a z nich vybrat tu nejlepší? Jak dlouhou dobu to může přibližně zabrat?

Přestože Soubojová síň patří mezi místa, která se na hradě považují spíše za vyhledávaná a oblíbená, vypichovaly se ve s ní související diskuzi na Ponovoročním setkání hlavně ty oblasti, jež by se mohly dát vylepšit.

Naši kolegové z Kruvalu museli před pár dny čelit neobyčejné situaci. Na jejich školu totiž zaútočila armáda vodních elementálů.

Ptáte se, jak je to možné?

Zpravodajský tým Denního věštce se vydal přímo na místo, aby pro vás zjistil víc. Netřeba snad dodávat, že šlo o strastiplnou cestu, která nás ohrožovala na životě, rozumu a tak vůbec… 🙂

Málokdo z nás ví, že při stěhování náš hrad na krátko zakotvil v Roudnici nad Labem. Několik desítek studentů mělo za to, že už jsme na místě a šli se honem zaregistrovat k trvalému bydlišti. A způsobili tím nemalý skandál mezi mudly.

Článek měl být vydán už dříve, nicméně pojďme se s malým odstupem podívat, jak to v Roudnici vypadalo před volbami, které v sobotu proběhly.

Jelikož jsem měl dojem, že bylo s příchodem nového roku všude kolem tak trochu „přebilancováno“, uveřejňuji tradiční měsíční souhrn – tentokrát za měsíc prosinec – s menším zpožděním.

Rok se s rokem sešel a máme tu opět konec. Tedy nikoli konec všeho, ale pouze roku 2010. A jaký byl jeho poslední týden?

Je začátek nového roku a každý z nás bilancuje, jaký pro něj byl ten předchozí. Někteří zajásají, jiní by nejraději zapomněli. Tak jsem se zeptala několika profesorů a pana ředitele, jak to mají oni.

Milí čtenáři, stejně jako loni, i letos jsem pro vás připravil stručné bodově-obrazové ohlédnutí za uplynulým rokem. Nuže, co nového přinesla „dva tisíce desítka“ naší škole?

Stejně jako kolegyně Mintaka, i já jsem odcházela z kina nepříliš nadšená, ba přímo otrávená. Vědět, že film bude vypadat takhle, tak určitě nejdu na půlnoční premiéru. Avšak upřímně řečeno: Film se držel knihy. A i v knize se v této části nic neděje. Jen mi přichází na mysl, jestli tedy film nemohl tuto nezáživnou část nějak zkrátit a pokračovat tam, kde začíná nějaká akce. Protože HP7 první díl a HP7 druhý díl budou co do akce neskutečně nevyvážené.

Když jsem tak přemýšlela o tom, že díky téhle nepovedenině budu spát jen tři hodiny a že to za to prostě nestálo, usmyslela jsem si, že si dne následujícího pustím lepší zpracování Harryho Pottera, které nemá s komerční produkcí mnoho společného. A sice A Very Potter Musical.

Když se podívám v posledních dnech do Denního věštce, je to tam jako po vymření. Ty tam jsou časy, kdy se člověk mohl učíst k smrti a stále bylo co číst. Dneska otočíte stránku a máte hotovo.

Přišlo mi to jako záhada, a tak jsem se rozhodla zjistit víc.