Bylo už pozdě, hluboká noc, seděla jsem zrovna ve žlutém křesle ve své kolejní místnosti a jako vždy jsem na poslední chvíli dopisovala posledních pár úkolů. Tu se najednou s tichým „puf“ zjevilo naproti mně drobounké stvoření. Na sobě mělo ubrousek na čajník, orazítkovaný bradavicím znakem, a bylo tak stařičké, že se sotva udrželo na nohou.
Když promluvilo vysokým, pištivým a třaslavým hláskem, okamžitě jsem poznala Winky. Vůbec nevnímala okolí, cosi mumlala, uklízela a narážela při tom hlavou do zdi. Až po chvíli jsem si uvědomila, že to bylo úmyslné. A protože jsem zrovna psala úkol do bonzologie, rozhodla jsem se zjistit víc…

Na mé otázky odpovídala havraspárská primuska – Janel Weil. Doufám, že se pobavíte u čtení stejně jako já. Janel, děkuji za odpovědi!

Když jsem dotyčnou lanařila k rozhovoru, řekla mi, že se nemám bát, že tady bude, kdy budu potřebovat, neboť rozhovor se sebou si prý nenechá ujít. Na její slova došlo, takže teď si můžete přečíst, co se tak honí hlavou slečně Elizabeth Lextrové, zmijozelské prefektce.

Svérázný způsob řešení problému s přibývajícími absolventy, který ve svém článku nastřelila Cerridwen Lowra Antares, představila v neděli krátce po poledni mladičká profesorka a redaktorka Denního věštce, Mintaka Orionis.

Dnes těsně po půlnoci přibyl madam Anseiole Renine Rawenclav magík za hlídání ZLOřáda. Ten se ale v tutéž chvíli nacházel v kolejním kumbálu Zmijozelu. Jak je to možné? Co za tím může být? Nebo jde jenom o prachobyčejnou náhodu?

Možná, že po přečtení názvu jste došli k závěru, že vám předložím psychiatrickou nebo psychologickou nebo nějakou obdobnou odbornou studii o tom, jak zklamání předcházet a jak se s ním vyrovnávat. Obávám se, že vás trošku zklamu.

Znáte to, valí se na vás tuna esejí, támhle musíte stihnout pět soutěží, které končí dnes a na které jste ani nesáhli, do toho vás otravují mudlové s prací, školou, vařením a bůh ví, čím ještě. Že vám z toho hrabe, jste zoufalí a na všechny byste nejraději seslali Avadu? No… není se čemu divit.

Slečna Katelyn Auster je jedním z bodově nejaktivnějších nováčků. Navštěvuje třináct předmětů, takže ji otravovat dotazy v době závěrečných prací bylo více než troufalé. Přesto si slečna našla čas a pár rychlých odpovědí mezi vypracováváním domácích úkolů zvládla.

Pokračování (před)letních rozhovorů s módními ikonami. Dnes jsem si pro svůj rozhovor vybral mrzimorskou studentku – Alanise Olien Harlin. Co na sebe prozradila? To se dočtete uvnitř.

Jak už z titulku vyznívá – léto se opravdu nekompromisně blíží. A jaký to má vliv na obyvatele hradu? Někteří se připravují tím, že se oblékají do letních věcí. V tomto článku jsem si posvítil na profesora George a jeho módu (mimo jiné).

Víte vy vůbec, jak to vypadá se školním pohárem? Ano? Ne? Částečně? Vy všichni si sedněte a začtěte se do článku informujícím o současném stavu bodování.

Sedmiboj se už pomalu blíží ke konci, už jen poslední 2 úkoly čekají naše milé a obdivuhodné Sedmibojaře, a pak už zasloužený odpočinek a pocit úlevy, radost z dobrého umístění, vykonané práce, čestné reprezentace své koleje. Sedmiboj dá totiž pořádně zabrat. Proto pro mě bylo velkým překvapením, že všechno vynaložené úsilí, námahu, píli a čas strávený nad úkoly někteří soutěžící vůbec nedělají kvůli sobě a výhře, pro peníze, ale proto, že mohou právě oni svoji kolej reprezentovat: pocit, že je na ně jejich kolej hrdá, je pro ně odměnou mnohonásobně vyšší. Všechna jim čest. Přesto ale částka, kterou jeden z nich dřív, než se nadějeme, vyhraje, není zanedbatelná. No nepřáli byste si najednou teď hned mít 100 galeonů i vy? Tak můžete v klidu dál snít! A mezitím si přečíst třeba to, co říkají ti, kterým se jejich sen možná brzo stane skutečností.