Jakým způsobem jsem se do sklepení dostala, zde nebudu popisovat a tu milou osobu, která to zapříčinila, nebudu jmenovat. Důležité je jenom to, že jsem tam byla.

Kvůli vám, milým čtenářům Denního Věštce, jsem se rozhodla riskovat újmu na svém zdraví a připravit pro vás tuto reportáž z místa činu.

Protočili jste právě očima, protože si myslíte, že body jsou jen přežitkem pro pár šílených nadšenců? Tak Denního věštce v klidu zase zavřete. A vy ostatní se pohodlně usaďte, gratuluji vám, právě jste vykročili správným směrem na vaší cestě, ptala jsem se samozřejmě jen těch nejzářivějších hvězd z bodovacího nebe, čtěte dál a dozvíte se víc. Zjistila jsem pro vás různé zajímavosti ze světa bodování a ještě mnoho dalšího navíc. Tady to je.

Po půlročním pobytu v Mrazákolandu se vrátila na hrad slečna Oresta Vianueva. Proto jsem si s ní povídala hlavně o jejím pobytu v kraji ledu a o tom, jak se nyní aklimatizuje…

Vědci zabývající se pravidelným studiem vlkodlaků přišli s šokující zprávou, která otřásla světem. Pro většinu lidí jde spíše o otřes v dobrém slova smyslu, nicméně pro pár skupinek lidí, kteří pro vlkodlaky žijí, jde o naprosto zdrcující informaci: porodnost vlkodlačích „maminek“ klesla o celých 15,5 procent!

Každý už je někdy potkal… o kom mluvím? Samozřejmě o zuřivých novinářích!

Tři z šesti zápasů jsou odehrány a já přináším pokus o analýzu dosavadního průběhu školního famfrpálového mistrovství.

Už v sobotu (22.5.2010) sa odohrá dlho očakávaný famfrpálový zápas medzi dvoma najväčšími rivalmi v tomto športe (Zmijozel/Nebelvír). Zápas sľubuje veľké napätie, skvelú atmosféru a vždy tajomnú otázku, kto vyhrá.

To jsem se tak jednou zase nudila… A tak jsem šmírovala, jak vypadají kabinety mých kolegů, co nás (coby hosty) u nich vítá. Došla jsem k zajímavému zjištění. Zatímco taková kolegyně Tiba vám nabízí čaj, tak kolega Epans vyhrožuje pověšením za nohy z Astronomické věže.

Když za mnou Filius přišel se slovy, že už dlouho nebyl v DV rozhovor s někým zajímavým, věděla jsem, kam tím míří… Vzala jsem bleskobrk a začala jsem mu pokládat otázky.

Šestnáctý květen, poklidná nálada na naprosto normálních školních pozemcích a vlastně ani jinak nic nepatřičného. Ovšem nic není navždy, obzvlášť pokud se do lesa vrhnou odvážní lvíci…

Je ráno. Takové to pondělní ráno, kdy se probudíte s tím, že za každou cenu vykročíte do nového týdne tou pravou nohou. Počasí vás v tom jenom utvrdí, sluníčko vyráží na cestu. Snad pomůže snídaně? Kdepak, žaludek má dneska svou hlavu. Kde se vzal, tu se vzal nápad otočit kalendář. Sejmula jsem žlutý kolíček a učinila tak. A co se nedozvím. Dnes je 17. 5. 2010 a začíná poslední osmý termín výuky.

Včerejší ráno jsem přišla od Velké síně tak jako vždycky. Pak už ale nic „tak jako vždycky“ nebylo.

Dnešního dne se od devíti hodin konal famfrpálový zápas, v němž proti sobě stanuly dvě koleje s největšími ambicemi na školní pohár. I přesto však toto utkání proběhlo v poklidu a bez zbytečných emocí. Denní věštec byl samozřejmě při tom!