Konec roku je za námi a nový na samém počátku, a tak mě zajímalo, jak si svůj první rok užili nováčci. Proto jsem s nimi udělala menší rozhovor s nejrůznějšími otázkami.
Není to dávno, co se mrzimorská dušice Magrápa Česneková rozhodla opustit tento hrad. A i když už jsem tady poměrně dlouho, nikdy jsem neměla možnost si s ní promluvit. Rozhodla jsem se to tedy napravit a oslovila Magrápu o náš „první a poslední rozhovor“.
Neviem, ako vy, ale ja každé jedne prázdniny rozmýšľam, čo robiť. Akým veciam sa chcem venovať, či chcem si aj niečo zarobiť na predmety, alebo sa len tak chcem potulovať na hrade. Pravda, že okrem toho, že sa teším veľmi ale veľmi na nováčikov, ktorých by som chcela pozdraviť a popriať im veľa šťastia v prvom ročníku, tak chcem dobehnúť zameškané v súbojovom klube, v metlobale, ale aj ísť do Diablovej jamy či spraviť niekoľko súťaží, len tak pre radosť. Vždy si spravím nejaký ten zoznam, taký TO DO LIST, ktorý ma má sprevádzať po celé prázdniny, ale ako končia prázdniny, tak zisťujem, že som z toho zasa nič nespravila. – uchechtne se – A preto som sa vybrala po hrade skúmať, či som len ja taká lenivá, alebo je takých lenivých aj pár mojich spolužiakov. No presvedčte sa sami. Dostala som takéto odpovede.
Moji milí „bookloveři“, věřím, že se snad mezi vámi nenajde jedinec, který nikdy v životě neslyšel o spisovateli, kterého jsou plná knihkupectví. Je inspirativní, duchovně založený, píše poměrně stručně a přesto jeho knihy jsou přímo napěchované moudry. Ano. Paulo Coelho. Toť jeho jméno. Pojďme se mu trochu více podívat na zoubek.
V Zimě 2018 vybojovala titul Snaživce roku teprve čtvrtá žlutá studentka druhého ročníku – 
Čas letí jako splašený a i nováčkovský turnaj se pomalu blíží ke svému závěru. Ještě ale nekončíme! Ještě nás čeká jedno kolo, které se právě dozvíte, a také nás čeká vyhlášení kola třetího! Tak jak to vypadalo?
Naposledy jsme si soutěže, která vždy ovládne doslova celý hrad včetně všech novin, užili dosyta v Létě 2016. Od té doby uplynuly tři školní roky a letos nás nemine čtvrtý, ten, který dříve vždy nosil další ročník velké hradní události. Než však zjistíme, zda nás vůbec čeká, pojďme si připomenout ročník minulý.
S dovršením 12 let se našim studentům otevírá úžasná možnost zavítat na individuální hřiště a víceméně dle libosti trénovat jakýkoliv post. Pro někoho vítaná radost, pro jiného nevítaná starost. Jak jsou na tom naši druháci? Baví je famfrpál, nebo se mu raději obloukem vyhýbají?
V živote sú náhody. A jedna takáto náhoda ma zaviala tam, k mudlom, na sneh. Ale nie chodiť a stavať snehové víly a draky! Ale rovno žilovať. Teda lyžovať. Ale čo to je? 
V Létě 2011 jsem ukončil své působení ve funkci kapitána nebelvírského kolejního týmu. Získal jsem tím čas všímat si věcí, které dříve unikaly mé pozornosti. Uvědomil jsem si například, že Školní famfrpálové mistrovství probíhá téměř bez zájmu hradních novinářů.
Hostinec U Tří košťat je nezvykle prázdný. Kromě mě tu sedí jen jedna trojice. Upiju ze svého pampeliškového čaje a zahledím se do ohně v krbu. Tu se otevřou dveře a v nich stojí nová šéfredaktorka Žlutého Trimela 
Draci, pastelníčci, mamutí pečeně, upovídaný zvon a špetka nějaké té záhady kolem neviditelnosti…
Milí čtenáři,