Vzdělání říká každému něco jiného. Někomu třeba vůbec nic. Existují však i lidé, kteří z nějakého důvodu považují vzdělání za svou absolutní prioritu. Každý rok utratí celé jmění za zápis do předmětů místo toho, aby na soutěžích vydělávali jako každý normální člověk, žádají o body namísto srpců, a jelikož už nemají peníze, během roku se výrazným způsobem zadlužují kvůli seminářům.Předměty jako předmět článku
| Vydáno:Vzdělání říká každému něco jiného. Někomu třeba vůbec nic. Existují však i lidé, kteří z nějakého důvodu považují vzdělání za svou absolutní prioritu. Každý rok utratí celé jmění za zápis do předmětů místo toho, aby na soutěžích vydělávali jako každý normální člověk, žádají o body namísto srpců, a jelikož už nemají peníze, během roku se výrazným způsobem zadlužují kvůli seminářům.
Mezi studenty je mnoho těch, kteří v koleji pracují nad rámec svých povinností. Jen čtyři z nich se však mohou pyšnit zlatým odznakem primuse, jenž jim zajišťuje nejvyšší možné studentské postavení a spoustu práce navíc. V Mrzimoru je jeho současným držitelem 
Je tomu pár týdnů, kdy oddělení knihovny získalo nového vedoucího pracovníka. 
V průběhu celého léta hrad prochází změnami na důležitých postech ve vedení školy. Jednu z nejdůležitějších pozic obsadil profesor 
Stýskalo se vám po Věšteckém kukátku? Nebojte, právě vychází další rozhovor, tentokráte zaměřený na nebelvírskou kolej. Ke Třem košťatům jsem si pozvala sympatickou
Změnili by něco, kdyby dnes měli tu možnost? Jsou spokojeni s Moudrým kloboukem a se zařazováním studentů? Jak to vidí s prací studentů v boji o body? To vše se dozvíte v tomto rozhovoru.
Šéfredaktořina je velmi zodpovědná práce, která se týká nejen Denního věštce, ale i jednotlivých kolejních časopisů. Jak to pak lze zvládat, chybí-li na tomto postu ta správná osoba? Lze časopis provozovat bez výrazných problémů? Nejen o tom jsem si popovídala s madam kolejní 
I letos se fialové řady rozrostly a já jsem se rozhodla jednu z nových mladých profesorek vyzpovídat. Touha po rozhovoru s madam 
Jelikož tu máme začátek školního roku, přibývá s ním spoustě z nás na seznam úkolů krásná starost – patronství (popřípadě hadonošství, či jak je které koleji libo to nazývat). Je to úkol velmi zodpovědný a jelikož teď sama patronát zakouším i z druhé strany a k tomuto tématu se mi váží silné emoce, napadlo mě zeptat se kolejních primusů na pár otázek o tom, co si oni myslí o patronátu. Jaké to pro ně bylo, když sami byli něčími svěřenci? Co to pro ně znamená teď, když sami můžou takto pomáhat dalším? A co na patronát vlastně říkají samotní nováčci?