Školní rok sice ještě neskončil, ale už se rychle blíží ten nový, „sudé léto“, a to je čas Sedmiboje. Než však upřeme oči k novému ročníku, pokud bude, ohlédněme se zpět a podívejme se na ty, kdo v Sedmiboji zvítězili, kdo vlastně jsou a co dělají.
Závěrečné zkoušky OVCE se konají každoročně již po mnoho a mnoho let. Studenti, kteří je úspěšně splní, mají možnost volby. Buď zůstanou jako studenti, nebo mohou změnit hábit a zkusit vtlouct trochu rozumu do mladých hlav. Jenomže ze které koleje se rozhodlo na tuto nebezpečnou cestu vydat nejvíce lidí?
Uběhl další rok, u vlády se vystřídalo všech dvanáct měsíčků, Země opět oběhla Slunce a zažili jsme na hradě dalších 365 dní. Jaké byly?
„Ach, jaká to byla nádherná doba a jak duch letošních Vánoc jásal! Jak se mu dmula prsa, když otevíral svou štědrou ruku, a všude, kam přišel, šířil jen radost!“
Co nového v kulturním světě? Je celý svět pohlcen vánoční atmosférou? Asi ano, protože ani v tomhle článku se tématu Vánoc nevyhneme. Podíváme se společně totiž na pražské vánoční trhy! A ne ledajaké. Ty kouzelnické!
„Už musím jet. Zima pomalu končí a za těch sto let se mi dárky pěkně nakupily!“
„Jó, je překrásná, že ano? Ale moc bílá… Chce to trochu barvy. Napadá mě třeba karmínová… nebo zelenkavá… A co třeba žlutá? Ne, žlutá ne, žlutej sníh… brrr! Fujky!“
Mé plány na začátek školního roku zahrnovaly především myšlenky na výuku, soutěže, možná i famfrpál, respektive každodenní život v Bradavicích se vším, co ho zahrnuje. Ještě v polovině září mě ani nenapadlo, že za necelých čtrnáct dní se vypravím do zahraničí na zájezd, se kterým nemám společného vůbec nic. Bohužel nebo bohudík jsem člověk, který má rád šílené nápady, a proto jsem se bez přemýšlení zapsala na exkurzi do Švýcarského CERNu.
Jack Skellington: „Vánoce řídí děsivý král. Mocného hlasu každý by se bál. Tak jsem to alespoň pochopil já. A slyšel jsem, že stojí za to, je obrovský a červený jak krab. Vydává se vraždit v saních, těžké pytle v silných dlaních. Tak jsem to slyšel já. V mrazivé úplňkové noci krouží v mlze jako sup. A říkají mu Satan Kalous!“
„Pokřikovali na sebe, házeli koule, vždyť přece ze žertu hozená koule má v sobě něco krásného až laskavého. Trefila-li se, bylo to k smíchu, a když chybila, bylo smíchu ještě víc.“
Vánoce se pomalu, ale jistě blíží. Příští týden zapálíme na adventním věnci první svíčku, a to je známka toho, že je nejvyšší čas shánět dárky!
Vítám všechny kulturychtivé. Opět jsem zpět a přináším další zprávy z kulturního čarosvěta. Jistě jste zaznamenali, že byl Hallowen. Alespoň doufám, že ano, protože halloweenský speciál Denního věštce snad přehlédnout nešel! A kam jsem se tedy podívala o halloweenském čase? Tentokrát jsem nemusela ani tak daleko… ale to si přečtěte sami.
Dnes se vydáme za Masaji. Masaje určitě znáte, jsou to takoví ti dlouháni, ale možná nevíte, že jsou to i kouzelníci. Vydáme se za nimi do Afriky a uvidíme, jak si žijí, a s pár z nich si i popovídáme. Zjistíme informace o šamanských kouzelnících a poznáme jejich umění.
Zkoušky OVCE může skládat každý student 7. ročníku a každý rok se najde alespoň jeden odvážlivec, který svou zkoušku dospělosti složí. Zamýšleli jste se však někdy nad tím, jaké předměty jsou voleny nejčastěji? A že některé oblíbené zvoleny ještě nikdy nebyly? Pojďme se teď společně podívat na to, jaké předměty si volily generace před námi.
Prestižní zkouška KOZA se na naší škole těší největší důležitosti. Absolvovali ji totiž jen ti nejlepší z těch, co na hradě straší nejdéle; aby se k ní člověk mohl přihlásit, musí aktivně studovat či profesorovat nejméně čtrnáct školních let. Pojďme si společně připomenout prvopočátky zkoušky, ty, kteří zkoušku už mají více či méně úspěšně za sebou a zjistit, u kterých profesorů a ze kterých předmětů se KOZA nejvíce skládá.
