Rubrika: *Próza*

Povídka ze počátku války mezi lidmi a temnými elfy.
Budu ji psát po kapitolách, aby má mysl byla čerstvá pro nové nápady.
Úsvitem v temnotě je útržek z celkové války, která trvá tisíciletí. Ukazuje, že pro lásku a přátelství v takové době prostě není místo a kdo si to neuvědomí….

Tajomný príbeh o nešťastnom dievčati Mirabell…

Tento článek není mojí tvorbou, ale je tak nádherný, že mi přišla škoda ho sem nedát. Před nějakým časem, po procházce nočním poloparkem – poloměstem, mi ho věnoval přítel, který pro mne hodně znamená. Vyzná se v mojí temné duši možná lépe než já a já v té jeho skoro vůbec. Díky Smilly!

Ukončenie štvordielneho príbehu o chlapcovi Johnovi…

Stála před domem a nechápala, co tu dělá. Ten dům ji volal. Cítila naléhavou touhu vejít dovnitř. Ale tušila, že pokud tam vejde, stane se něco, co změní její život.

Jen vejdi. Nečekej. Poznej tajemství. Volaly na ni dveře.

Něco trošku jiného…Snad se bude líbit:-)

Predposledný diel dobrodružstva chlapca Johna…

Zívla. Tahle práce byla nekonečná. Nebo se taková alespoň zdála. Zoufale se zahleděla na hodiny na protější stěně. Ještě asi tak pět hodin, než někdo přijde, aby ji vystřídal. Chmurně si povzdechla. Jak moc nesnášela tyhle noční šichty. Prsty zuřivě klofala po ploché klávesnici notebooku. Její práce byla skoro hotová, ale to nic nemělnilo na tom, že tu bude muset zůstat a vyčkat do rána. Zahleděla se na mrtvé tělo na stole. Už dodělala pitvu a teď musí ještě sepsat úmrtní listinu. Mladá dívka na stole byla napřed znásilněna a potom ubodána nožem. Rány měla v okolí podbřišku, několik v okolí genitálií a potom jednu v hrudi. Zvedla se od stolu a přešla k dívce. Zahleděla se na její mrtvou tvář. Už si zvykla na ten strnulý výraz, ani ji nepřekvapoval. Pracovala v téhle márnici už dlouho. Asi až moc dlouho.

„No, děvče, tak tě ještě zavřeme do mrazáku, aby jsi se nám nezačala kazit..“ promluvila k mrtvole a jemně ji popleskala po tváři. Co asi bylo to poslední, co viděla? Kde asi byla teď? Kdo ví?

Nejsem si jistá, co se to vlastně stalo, a ani nevím jestli se to vůbec stalo, ale musím to napsat.

Tak to je moje úvodní dílko, snad ty ostatní nebudou tak temné.

Druhá časť dobrodružstva chlapca Johna…

Dopis někomu, kdo už ho asi nebude číst…

Tuto povídku jsem psala jako pololetní esej do OPČM. Doufám, že nevadí, když ji tu budu publikovat, ale zajímají mě vaše názory a navíc se mě osobně docela líbí, tak jsem zvědavá, co na to ostatní:-))

Vždyť na světě je tolik kamarádů a možná o tom ani nevíme…
Autor: Amálka Zlatá