Rubrika: *Próza*

V opuštěném starém domě, na kraji lesa u města, kde žili mudlové, bydlel už celá desetiletí starý kouzelník. Dokázal věc, za kterou by mnozí dali ruce do ohně, ale on tuto vlastnost postupem času začal nenávidět. Slýchal totiž hlasy mudlů, kteří od něho byli i míle daleko. Snažil se s tím něco udělat, ale nic nepomáhalo. Večer si jako každý den vařil čaj z okvětních lístků, když v tom přišli hlasy silněji, než co pamatoval. A právě tyto hlasy mu změnily celý život. Pověst praví, že svojí chybou zničil životy mnoha kouzelníků i mudlů.

Pokračovanie príbehu Mirabell…

Pokračovanie príbehu Mirabell…

Pokračovanie napínavého príbehu o dievčatku Mirabell…

Babička mi kdysi vyprávěla…

Autor: Wel Ran Morayová

Vyrůstala jsem na malém panství, ležícím na severu Anglie. Měla jsem zcela běžné a šťastné dětství. Jen občas mě napadlo, proč stále cítím podivnou prázdnotu a hlad po něčem, co jsem nedovedla pojmenovat. Měla jsem pocit, že sem nepatřím. Hodně věcí mě v tom utvrzovalo. Třeba to, že nejsem vůbec podobná ani jednomu z mých rodičů. Oba měly světlou pleť, špinavě blond vlasy a modré oči. Já naproti tomu měla černé husté vlasy, dlouhé do pasu, které se daly jen stěží nějak ovládnout, snědou pleť a ledově modré oči. Moje rysy byly zvláštní, jaksi exotické, matka i otec marně pátraly po nějaké podobě. Oni mi však od začátku lhali…

Celý život mě nechali při tom, že prostě jen nejsem nikomu podobná, ale jsem jejich dcera. Jenže to nebyla pravda. Rozhodli se mě vychovat jako své vlastní dítě a o mé minulosti mi prostě neříct. To byla chyba…

Nevím, jestli se to bude líbit, ale byla jsem v takovém zvláštním duševním rozpoložení a tohle ze mě „vypadlo“:-))

Ráno se naši hosté vzbudili velice pozdě, až k obědu. Mohla za to ta půlnoční událost. Ani jeden nechtěli uvěřit (až na Reného, samozřejmě, který byl schopen uvěřit i ztrouchnivělé staré židli, že je to trůn boha míru), že to nebyl jen sen. Sešli se znovu v tanečním sále. Hladově se vrhli na jídlo, každý popadl, co měl nejblíže, sedl na židli a jedl. Netušili, co je čeká za pár okamžiků…

Náš příběh se posunul o dvě sta let dopředu. Hrad de Palesten je po dlouhé roky neobydlený a traduje se pověst, podle které kdokoliv, kdo do hradu vkročil, nikdy nevyšel. Hrad se nyní nachází ve vlastnictví rodiny de Palesten (přímá linie od bratra vévody, kterému hrad patřil, nikdy v něm nebydlel, měl vlastní, větší, úrodnější a neprokleté panství)

V našem „báječném“ a šíleném příběhu se odehrává poutavý příběh lásky, zrady, šílenství a zoufalství. Děj nás zavede jak do dávných dob, tak i do neidifikovatelné současnost nebo snad minulosti? Kdo ví? Čtěte naši povídku a nevyjdete z překvapení.

Strašidelný príbeh o mladučkej Anny. Na túto noc zrejme nikdy nezabudne…

Ak nemáte radi strašidelné príbehy, radšej nečítajte.

Na opuštěné zastávce autobusu nasedl na povoz a nechal se odvést pryč z toho místa. Nechal ji za sebou, smutnou a opuštěnou.

Povídka pro modrou studentku Colleen Bawn. Miluje Atlantidu, tak zde pro ni mám příběh, který se v onom místě odehrává.