Zdá se vám, že u Chytráka se teď obchoduje se vším možným, jenom ne s žabkami? Ano, máte naprostou pravdu. Co za tím ale vězí? Ztratil snad hrad zájem o žabky?

Každý to známe – dny, kdy nás nebaví stát před skříní půl hodiny a vymýšlet nějaké šílené módní kreace.

Já, já a zase jen já (kdepak jsme tohle už slyšeli?) jsme si vzaly na paškál módu všedního dne. Neoriginálně originální. A kdy jindy sebrat ty nejlepší kousky, než během posledních pár hodin v termínu odevzdávání úkolů?

Když jsem se blížil na místo pražského nedělního srazu, které moudře vybral samotný pan ředitel, tedy pod orloj na Staroměstském náměstí, měl jsem dle vlastního soudu dostatečný časový předstih. S posledními ubíhajícími desítkami metrů mě však přepadl neodbytný pocit, že se na náš sraz dostavilo neúměrné množství účastníků. Netušil jsem, kde se tam mohli vzít, leda by kromě naší školy přijeli také všichni studenti HOL a Virtualne Bradavičarky i se svými rodinnými příslušníky.

HODNOCENÍ POROTCŮ A CELKOVÉ VÝSLEDKY

Z angličtiny přeložila Larrie Larstonová.

Zde je v plném znění závěrečné dílo, které do třetího úkolu Turnaje tří kouzelnických škol napsala naše šampiónka Larrie Larstonová.

Výsledky Turnaje tří kouzelnických škol byly vyhlášeny již téměř před třemi týdny, 17. dubna – a tak by se mohlo zdát, že je už neaktuální se k Turnaji vracet. Možná na jednu stranu ano. Ovšem pravda je také to, že prakticky veškeré turnajové dění se odehrávalo v angličtině a ne každý student naší školy ji tak dokonale ovládá, aby si mohl vše pořádně vychutnat – všechna soutěžní vypracování tří šampionek byla sice zveřejněna, ale kolik z nás je také doopravdy pořádně četlo? Kromě jazykové bariéry si mnozí stěžovali i na nepřehlednost turnajového fóra – a tak se přece jen domnívám, že podívat se na vše ještě jednou pěkně zde v pohodlí našeho hradu a v českém překladu má rozhodně smysl.

V rámci semináře o módě jsem procházela hrad a hledala elegantní modely, které si na sebe obyvatelé hradu oblékli. A jak jsem pochodila? Posuďte sami.

V módě jsou možné všelijaké věci – a je to jenom dobře. Pomocí oblečení ukazujeme jak svoje estetické cítění, tak často i to, jak jsme na tom s majetkem – nebo třeba s časem.

Naštěstí Příčná ulice občas poskytuje možnost koupit si jeden jediný kus oblečení a – jste víceméně „hotovi“. Jestli je to lenost při ranním oblékání, touha mít prázdnou skříň nebo jsou dané kousky tak „boží“ v kombinaci s doplňky, že to jinak nešlo, to už je u každého možné chápat různě…

Dnes jsem jen na chviličku zaskočila do Velké síně, vždyť mi zbývá ještě řada nehotových úkolů a nemůžu se tady jen tak vykecávat. Nakonec jsem zde strávila skoro hodinu a nejen, že jsem si skvěle zaplápolala, ale také jsem nasbírala pár překvapivých novinek…

Že by měl každý model obsahovat maximálně tři barvy a že by se každá barva měla vyskytovat v daném modelu alespoň na dvou místech, to většina lidí tuší. Ale že se dají zajímavé modely vytvořit i v barvě jedné? To by mnozí neřekli.

Poodhalte se mnou, jak je to letos se Snaživcem a zdali budeme na konci roku šokováni jako posledně.