Rubrika: Nezařazené

Ano, všichni to znají a všichni minimálně jednou Ježíškovi psali. Kam ale dopisy, které mu zasílají mnohé a mnohé děti pouhým položením za okno, vlastně chodí?

Tuto přijímací esej sepsala Sophia Glis-Glisová a po vzoru kolegy Druma, kterého tímto zdraví, ji nabízí též milým čtenářům.

Toto jest má přijímací esej, s jejíž pomocí jsem v září pronikl do Bradavic.

pro SR

Studenti, kteří 30. října procházeli kolem nástěnky, byli šokováni nenadálou zprávou. Madam Honorová kvůli pracovnímu vytížení odchází z postu Supervizora soutěží. Jejím dočasným nástupcem se stává sám ředitel školy, Nimrandir Elénére! Mnoha obyvatelům hradu jistě vrtalo hlavou, jaké pracovní vytížení má Slunce naše jasné na mysli.

Jsem stálý zákazník na Příčné ulici, projdu pěkně všechny obchody, mrknu kolik jakého kusu oblečení kde je, či zda někdo něco prodal k Vetešníkovi. Tam teda koukám vyloženě po žabkách, protože se málokdy stane, že mi nějaká padne – ať už za domácí úkol, či v Ďáblově Jámě.

Co nového v Mrazákolandu?

Veškeré odpovědi je možno nalézt v přibližně rok starých článcích DV. Vymýšlení neberu.

Škrkny jsou odporná prťavoučká stvoření, která dokáží udělat neurotika i z nejzapřísáhlejšího optimisty. Jsou zlomyslné, jsou vychytralé a jsou prakticky neviditelné. Což z nich dělá horšího nepřítele, než je například taková sfinga. S tou se dá domluvit, pokud jí zodpovíte nějakou tu hádanku, ale se škrknami je to jiné. Na ty byste mohli mluvit donekonečna, a nebudou vás poslouchat a nebudou (respektive z větší části udělají pravý opak toho, co se po nich chce, takže je lepší se ani nepokoušet s nimi domluvit, pokud nechcete skončit jako chovanec kouzloústavu pro duševně choré).

Každý z nás někdy určitě slyšel o haváriích mudlovských dopravních prostředků. Bohužel často končí tragicky. Říkáte si, že se vás to netýká, že jakožto čarodějové stejně nepoužíváte auta nebo čím to ti mudlové vlastně jezdí? Opak je pravdou – i košťata dovedou být pekelně nebezpečná.

aneb Katia se toulá hradem…

Pro některé to byl šok, pro jiné znak smutné reality, že sovy již dnes „neletí“.

Včera, 5.9.2008, byli návštěvníci Příčné ulice v Londýně svědky něčeho, co do té doby nemělo obdoby. Nebe bez mráčku, občas narušené sovou, nesoucí svou poštu, protnul objekt nezvyklý. Proudový holub.

Nekupujeme jen tak náhodou zajíce v pytli?!

Už jste někde slyšeli Zmijozelská Lebečka se svíčkou? Nebo ještě výstižněji Havraspárský kolečkový havran?
Že nééé? A kam jste se to koukali?
Článek o možném i nemožném.

Vážení čtenáři, opět se vám hlásí Midar Kilahim. Po dlouhé době, kdy jsem byl mimo dění ve světě a tedy nemohl psát články, jsem se opět chopil svého pera a začal cosi čmárat na pergamen. Ačkoli jsem byl i krátký čas v Mrazákolandu, zůstaly mi kontakty, díky nimž jsem se z ministerstva dozvěděl nové informace, které naši dychtiví čtenáři jistě očekávají.