Studia Warner Bros v Londýně jsou pro mě ekvivalentem Disneylandu pro mnohé děti. Je to ovšem trošku daleko a stojí to hodně peněz, navíc se tam člověk musí chovat jako mudla, přemísťování je zakázáno a kdo by se tam táhnul letadlem, metrem, vlakem a autobusem, že? Naštěstí se mi naskytla příležitost mnohem dosažitelnější.Roadtrip za Potterem do Berlína
| Vydáno:Studia Warner Bros v Londýně jsou pro mě ekvivalentem Disneylandu pro mnohé děti. Je to ovšem trošku daleko a stojí to hodně peněz, navíc se tam člověk musí chovat jako mudla, přemísťování je zakázáno a kdo by se tam táhnul letadlem, metrem, vlakem a autobusem, že? Naštěstí se mi naskytla příležitost mnohem dosažitelnější.
Jak všichni dobře víme, každá z kolejí má svůj kolejní časopis, který ji nějakým způsobem reprezentuje a ve kterém se může projevit kreativita a originalita každé z kolejí. Ne všichni jsou ale jejich pravidelnými čtenáři a zvláště pak nováčci můžou mít trochu problém se v časopisech vyznat. Proto si je zde trochu představíme.
Pokud se vám dostal do rukou výtisk Hadího krále a měli jste možnost přečíst si některý článek z mé rubriky Ve stopách mudlů a jejich posedlosti naším kouzelnickým světem, zajisté již víte, že mudlové věnují mnoho úsilí a času pátrání a zmapování naší kouzelnické existence a historie. O jejich úspěšnosti při hledání správných historických faktů bychom mohli polemizovat, ale co jim zajisté odepřít nemůžeme, je úspěšnost těchto knih a filmů. Právě filmy jsou prostředkem, který mudlům zhmotňuje jejich vlastní představy a fantazii o světě magie a kouzel. Ačkoliv mnoho záběrů filmaři natáčeli v tzv. ateliérech, je obzvlášť v Anglii mnoho míst, které lze navštívit a ocitnout se na chvíli v daném filmu. Vydejte se na malou procházku se mnou a prohlídněte si těchto pár míst. Pojďte blíže ke mně a dotkněte se přenášedla.
Šéfredaktořina je velmi zodpovědná práce, která se týká nejen Denního věštce, ale i jednotlivých kolejních časopisů. Jak to pak lze zvládat, chybí-li na tomto postu ta správná osoba? Lze časopis provozovat bez výrazných problémů? Nejen o tom jsem si popovídala s madam kolejní 
I letos se fialové řady rozrostly a já jsem se rozhodla jednu z nových mladých profesorek vyzpovídat. Touha po rozhovoru s madam 
Stejně jako spousta jiných hezkých věcí, i náš turnaj pro nováčky se nachýlil ke konci. Nezbývá tedy nic jiného, než se podívat, jak to celé dopadlo! Jste zvědaví?
Kolik v této místnosti tráví času? Mají tam koleje uklizeno, nebo se tam vyskytuje obří nepořádek? Co by změnili v kolejce? Koukněte se na kolejní místnost pohledem našich nejmladších žáků.
Po první veleúšpěšné kolekci – jeden kousek se dostal na Příčnou, byla jsem nadšená! – jsem neváhala a do měsíce jsem udělala další kolekci. Vlastně to byly kolekce dvě. Jedna inspirovaná mým milovaným gothic stylem a druhá grunge stylem, který jsem tehdy nosila.
Kapitán famfrpálového týmu Zoufalci Zlatomír Zmatkař vymyslel nový způsob tréninku chytačů. Zaletěl jsem se podívat, o co běží.
Za oknem hradu panuje zimní období, které jen málokoho vybízí k pobytu venku. Poproste skřítky o šálek horkého čaje nebo kávy a usaďte se ke krbu s naším výtiskem Denního věštce. V dnešní rubrice vyzpovídám mrzimorského 
Jelikož tu máme začátek školního roku, přibývá s ním spoustě z nás na seznam úkolů krásná starost – patronství (popřípadě hadonošství, či jak je které koleji libo to nazývat). Je to úkol velmi zodpovědný a jelikož teď sama patronát zakouším i z druhé strany a k tomuto tématu se mi váží silné emoce, napadlo mě zeptat se kolejních primusů na pár otázek o tom, co si oni myslí o patronátu. Jaké to pro ně bylo, když sami byli něčími svěřenci? Co to pro ně znamená teď, když sami můžou takto pomáhat dalším? A co na patronát vlastně říkají samotní nováčci?