Brány hradu se letos v létě otevřely potřetí a my můžeme mezi sebou přivítat nové tváře. I já jsem na Hogu nová, i když tu už pobývám několik týdnů. Ještě dnes si vybavuju své první pocity – nadšení a radost. Běhala jsem po škole z jednoho místa na druhé a nevěděla jsem, co obdivovat a objevovat první. Hrad a jeho pozemky jsou opravdu rozsáhlé…
Náš hrad je bezesporu úžasné a fascinující místo. Trávit čas tady je radost a pořád je co dělat a objevovat. Alespoň z pohledu nováčka. Ale jak vlastně začít? Kam se podívat nejdřív? Co zkusit jako první? Kam se nejprve vrtnout? A jak jsem to měla já?
Během studia nás napadá spousta otázek a všechny se v danou chvíli zdají jako naprosto zásadní. Udělám zkoušku? Postoupím do dalšího ročníku? Najdu po škole práci? A právě tato poslední otázka bývá ze všech nejdůležitější. Pojďme se teď společně zamyslet, co dál!
Moji milí milovníci knih! Jsem tady potřetí s várkou knih, které stojí za to. Nebo ne? Pojďte nakouknout dál a zjistit, které z těchto knih se mi líbily a které jsem vrátila nedočtené! Přece jen jak se říká – není každý den posvícení a někdy i mně nějaká knížka nesedne.
Knihovna patří neodmyslitelně k hradním komnatám. Proč se na místě hlavního 
Dneska si pochutnáme na takové celkem podivné pochoutce, a to jsou škrkničky v čokoládě. Můžete je ochutnat při každém famfrpálovém zápase u paní Rosmerty v jejím stánku. Jak vlastně škrkničky v čokoládě vznikly? Kde vznikly? To se vše dozvíte.
Onehdy jsem zavítala na oficiální diskuzi spolku PETA. Přinesla jsem vám z této události již jeden článek. Ale dnes vám donáším krátkou zprávu o tom, jak vidí PETA naše hradní čokoládové žabičky.