Rubrika: Ze starého šuplíku

Je až s podivem, jak narůstá počet kouzelníků, kteří si pořizují automobily, popřípadě jiné „mobily“. Zajímavé rovněž je, jak na naší kouzelnické škole vzrůstá počet předmětů, které byly vždy doménou zvláště mudlovských vzdělávacích institucí.
Úbytek zájmu o sovy, stejně tak o tradiční kouzelnické oblečení, které víc a víc vytlačuje mudlovská produkce a v neposlední řadě umění – přicházejí kouzelníci o svoji identitu?
Nezačíná náhodou pozvolná asimilace mezi zástupy mudlů?

Ano, to, že začíná školní rok, asi neuniklo vážně nikomu. Někteří nezodpovědní studenti ještě shánějí galeony na výuku, jiní dokonce na uniformu. Další si lámou hlavu s tím, jak budou stíhat studium v naší věhlasné škole a zároveň v nějaké zapadlé (v mém případě i zavšivené) mudlškole. Pokud má někdo rodiče mudly, tak má smůlu, protože ho většinou zatáhnou do nějakého nudného obchodu nakupovat zbytečné věci jako tužky, výkresy atd. Nebo ještě hůř… Kupovat oblečení! Jak zvládnout (přežít) tyto situace, to vám poradí tento článek.

Kdo to tady cvrliká?

Nevím, jestli se to bude líbit, ale byla jsem v takovém zvláštním duševním rozpoložení a tohle ze mě „vypadlo“:-))

>Denní věštec< získal svědectví jednoho z mudlovských farářů o tom co viděl a co se dělo. Historický monument města Goucester blízko Bistolského zálivu zažívá zřejmě to, co nikdy. Invaze chrličů cihlářů - nepříjemně zákeřných a podlých tvorů - se z neznámých důvodů a příčin majetnicky přestěhovala na střechu a půdní prostory této katedrály.

Ráno se naši hosté vzbudili velice pozdě, až k obědu. Mohla za to ta půlnoční událost. Ani jeden nechtěli uvěřit (až na Reného, samozřejmě, který byl schopen uvěřit i ztrouchnivělé staré židli, že je to trůn boha míru), že to nebyl jen sen. Sešli se znovu v tanečním sále. Hladově se vrhli na jídlo, každý popadl, co měl nejblíže, sedl na židli a jedl. Netušili, co je čeká za pár okamžiků…