Rubrika: Fejetony

Když se člověk kolem sebe rozhlédne, na každém rohu najde nějaký politický plakát. Někdy je překrytý nápisem „černý výlep,“ někdy nám ukazuje tvář politika s nějakým moudrým nápisem. Jenže to zjevně nestačí a tak k nám páni politici promlouvají už i z knih. Konkrétně bych zmínila velmi parodickou knihu prezidenta Klause.

Když takhle přijde nudný večer, kdy vážně, ale vážně není co dělat a jediné, co vám zbývá, je dopsat asi tak patnáct omluv a jít se pověsit, snažím se pozorovat lidi a jejich chování. A právě tohle pozorování mě dovedlo k zajímavému poznatku. Lidi nestíhají. Nikdy a při ničem. Lidi nestíhají žádnou práci, která je jim zadána a všechno si nechávají na poslední chvíli. A je úplně jedno, jestli jde jen o vynešení jednoho odpadkového koše nebo vytření komplet celého rodinného domku. Nikdy to nikdo nedělá v klidu a v pohodě, ale na poslední chvíli.

Člověk současného století je pyšný. Na své povolání, sociální postavení, bankovní konto, dům, auto, oblečení… Něco se za posledních sto let moc změnilo. Ačkoliv lidé před sto lety výše uvedené hodnoty také preferovali, nebyla to zdaleka jednoznačně primární záležitost v jejich životech. Přece jen hodnoty jako láska, statečnost, mravní bezúhonnost, rodina atp. byly hlavními hodnotami. Proč jsme se změnili?

Není to tak dávno, co mou pozornost upoutal šokující článek jednoho internetového vyhledávače. Dvanáctiletý Brit zemřel po předávkování deodorantem. Pokývala jsem hlavou stylem „já-vám-to-říkala“, a pak jsem zaujala novou politiku.

Jsem totální antiromantik. Neocením západ slunce u moře, pugety růží, ani večeři při svíčkách (v tomto případě ale oceňuji ono šero, ve kterém není vidět, že se cpu jak protržená). Dále mě neuchvátí ani oslovení miláčku, či mnoho dalších nevkusných zdrobnělin, které mají naznačovat citovou náklonnost. Já za oním rádoby romantickým šišláním spíše cítím povinnost pro dotyčného vyhledat dobrého logopeda… Ovšem ze všeho nejvíc jsem alergická na poezii, zvlášť když je určena k dobývání dámy. Středověk snad již skončil, takže tyto pravěké metody snad už pomalu brzy upadnou v zapomnění. Bohužel já ještě patřím do generace, kdy pár vyšinutých jedinců, to na mě zkoušelo s básní (jednou bohužel i vlastní!).

Nedávno byl nábor nových nováčků :D. Ostatně, mezi nimi jsem byla i já:-). Proto vám přináším článek o naší hyperaktivitě a zmatenosti.

Jaro je tady. Pozná se to tak, že to pan ministr Bursík napsal na papír a vydal. A on tomu přece rozumí. A taky šéfuje. Takže když jsem se včera choulila v rohu polorozpadlé boudičky na zastávce tramvaje a snažila jsem se najít místo, kde mi nebudou padat ledové krupky do obličeje, uklidňovala jsem se tím, že se jedná jen o jarní deštík, a ty, jak známo, rychle přejdou.

Už jste to taky slyšeli? Je to tady … konečně se dá láska a vášeň měřit. Korejci přišli s poměrně jednoduchým nástrojem, který je použitelný dokonce skrze váš mobil. Jak prosté, konečně tak máte možnost se dozvědět, jestli je váš protějšek ta správná třístovka, která ve vás zapálí oheň vášně, nebo ušmudlaná dvacítka, co zítra skončí někde pod mostem bez vkusu a vašeho srdce.

Pokaždé se pousměji nad výpadkem elektřiny. Je zcela jasné, že jakmile vše naskočí, čekají svět bouřlivé stížnosti na nedokonalý a pomalý systém oprav. V dnešní době si totiž neumíme představit svůj život bez elektrické energie.

Pozor – fejeton obsahuje hrubé výrazy, takže pokud vám není ještě 18 let, přivolejte ke čtení i vašeho zákonného zástupce (ať jsem z obliga).

Téměř desítka z vás (dobře, spíše z nás) navštěvuje předmět Tajemství cizích řečí, jedna z vás jej dokonce i učí, ale víte, kolik máme v našem jazyce slov, která jsou vám všem neznámá?
Víte, co jsou to nášle? A víte, proč má cenu hnát se na kládačky? A víte také, že někdy tato slova a jim podobná v běžném hovoru používáte aniž si to vy samotní uvědomíte?