Zamýšlela jsem se nad touto otázkou v rámci svých dlouhodobějších úvah o tom, že by si anketa Osobnost Hogwarts zasloužila nějaké zpracování z pohledu historie.
V pátém ročníku stojí student před důležitým rozhodnutím. Může si zapsat pět zkoušek NKÚ, se kterými následně stráví měsíc úporným přemýšlením a psaním. Mohlo by se zdát, že jde jen o zkoušku, která se nějak udělá. Z druhé strany může někoho napadnout, že NKÚ je mor, který prostě překonat nejde.
Ohavně vyčerpávající celočarodějné exameny. Tak strašné ale OVCE nejsou, byť procházka růžovým sadem to také není. Co od této zkoušky čekat?
Jistě jste si již všichni všimli, že nám Denní věštec usnul. A nějakou dobu možná ještě spát bude. Proč?
Sedíte tak jednou při večeru v Síni, bavíte se s kamarády, když tu vám na rameni přistane sova. Rozbalíte pergamen a čtete:
Milá havráňata/mrzimorčata/lvíčata/háďata,
je super, že jste aktivní v Síni a že jste si zapsala předměty, které vás baví. Ale na kolej, která je před námi, ztrácíme docela dost bodů. A přitom jsou ještě volná místa na předmětech i seminářích a soutěží je také docela dost. Vážně byste nemohla pro kolej udělat trochu více?
Zapřemýšlejte nad tím, určitě by se u vás ještě pár minutek navíc našlo. 🙂
Vedení koleje
V předchozím článku jsme si řekli, jak vůbec Denní věštec vznikl. Ale co se všechno událo za těch dlouhých sedm let, co je na světě?
…aneb pojďme se podívat do časů, kdy se Denní věštec jmenoval ještě Denní Věštec a po prériích se honila stáda divokých Werewolfů.
Midar Kilahim je ode dneška celý modrý. Dusí se snad? Nevyšel mu experiment s novým pracím práškem? Hraje si na králíčka Azurita? Ne! Vystřídal toho nejvlkounovatějšího vlkouna v pozici Havraspárského kolejního ředitele!
V uplynulých týdnech došlo ke dvěma změnám na významných postech naší školy. V redakci jsme se prozatím nedostali k tomu, abychom o nich napsali, což se nyní pokusím napravit.
Mnoho nováčků každoročně skončí na tom, že neví, jak má napsat přijímací esej. Pojďme se společně podívat na pár zásad, kterých je dobré se držet.
Po několika letech usilovné práce opouští dosavadní vedoucí a hlavní návrhářka Příčnou ulici. Za dobu svého působení zvládli bezpočet kolekcí a uspokojili mnoho kolejních i profesorských objednávek.