Poslední dobou se mnoho kouzelníků uchyluje k možnosti nechat se zmrazit. Tento rychlý nárust žádostí o lístek do Mrazákolandu v mnohých, kteří tuto možnost ještě nevyužili, vyvolává jisté myšlenkové pochody. On totiž někdo, kdo nebyl v životě ani jednou zmražen, přemýšlí o tom, jaké to je se dostat na místo podobné hogwartskému mrazáku. „Platí jim snad za to?“ nebo „Co když je to lepší? Takové flákání tam je!“ To si nejeden pomyslí při prohlížení nástěnky se žádostmi o zmražení.

Zkoušela jsem se nad tímto tématem také zamyslet. Jsou snad ti, kteří putují do mrazáku, členem nějakého hnutí, o kterém my ostatní nemáme ani páru? Sice nevím, co by v kraji věčného ledu dělali, ale vždycky se nějaký ten důvod najde.

Není tomu tak dávno, co se u našeho hradu objevila nová Aréna Sedmiboje s obrovskou vnitřní plochou pro sedmibojařské úkoly a krásnými novými tribunami pro fanoušky. Už v prvních minutách jejího otevření se zde potloukalo několik čarodějů a čarodějek a zvědavě nakukovali, kde co je.

I já mezi ně patřím. Už jsem se těšila, až to celé začne.

Svátek legrácek a vtipů si dnes užil i náš hrad. Jak to vypadalo?

Sedíte tak jednou při večeru v Síni, bavíte se s kamarády, když tu vám na rameni přistane sova. Rozbalíte pergamen a čtete:

Milá havráňata/mrzimorčata/lvíčata/háďata,

je super, že jste aktivní v Síni a že jste si zapsala předměty, které vás baví. Ale na kolej, která je před námi, ztrácíme docela dost bodů. A přitom jsou ještě volná místa na předmětech i seminářích a soutěží je také docela dost. Vážně byste nemohla pro kolej udělat trochu více?

Zapřemýšlejte nad tím, určitě by se u vás ještě pár minutek navíc našlo. 🙂

Vedení koleje

Byla jsem požádána o napsání článku. Popravdě řečeno, spadla mně čelist až na prsa, když za mnou přišla profesorka Rawenclav, abych pro DV udělala rozhovor.

Zdravím čtenáře, rád bych vám poskytl k nakouknutí trochu statistiky.

Zaměřil jsem se na nováčky. Konkrétně na to, kolik se jich v jednotlivých kolejích udrželo, a také na to, kolik bodů získali.

Když jsem přemýšlela, s kterým z porotců udělat rozhovor, napadla mě právě Larrie, neboť už jedním Sedmibojem prošla, i když v trošku jiné pozici. A co zajímavého jsem se tedy od ní dozvěděla? To se dozvíte právě v tomto rozhovoru.

Krátké zprávy o tom, co se děje v kouzelnickém i mudlovském světě.

Další dva rozhovory, které poodhalují, co si o nás myslí mudlové.

Je tady čtvrtá část ankety o tom, jaké předměty se hodí pro kterou kolej. Tedy s ohledem na to, jakými charakterovými vlastnostmi se studenti dané koleje vyznačují. Nedalo mi to a zeptala jsem se v každé koleji několika studentů. Jaký názor měli Havraspárští?

Před časem jsem se ptal několika studentek vstupujících do třetího ročníku, jak se těší na Soubojový klub. Nyní mě zajímalo, zda je souboják něčím překvapil, zda je takový, jak si ho představovaly, zda tam rády chodí a zda snadno hledají soupeře. Pokud chcete znát jejich soubojové osudy, čtěte dále.

Je tady třetí část ankety o tom, jaké předměty se hodí pro kterou kolej. Tedy s ohledem na to, jakými charakterovými vlastnostmi se studenti dané koleje vyznačují. Nedalo mi to a zeptala jsem se v každé koleji několika studentů. Jaký názor měli Nebelvírští?

Přestože pocházím z kouzelnické rodiny, velmi často přicházím s mudly do styku. Rodiče trvali na tom, abych vystudovala první stupeň mudlovské základní školy a průběžně ve vzdělávání pokračuji, i když jsem byla přijata ke studiu v Bradavické škole čar a kouzel. Občas se stane, že narazím na mudlu, který o existenci světa kouzelníků ví. Řekla jsem si, že když se ho na to zeptám, horší už to nebude. Proto jsem pro Denní věštec vyzpovídala několik mudlů, u kterých jsem zjistila, že jsou s existencí našeho světa více než obeznámeni. Z důvodu jejich ochrany před ministerskými úředníky je nebudu jmenovat. V tomto a následujících článcích najdete odpovědi jednho mladíka a dvou žen.

Při svém poflakování se po hradu jsem někde zaslechla řeči o tom, jestli je lepší, když kolej funguje jako kolektiv a nebo když je plná individualistů. A právě proto, že já se řadím spíše k individualistům, bych chtěla vám, kolektivním typům, vysvětlit, jak to s individualisty vlastně je.

Jak všichni jistě víte, máme čtyři kolejní časopisy – havraspárský Corvinus Declaratio, mrzimorský Žlutý Trimeles, nebelvírský Lví tlapou a zmijozelský Hadí král. Rozhodla jsem se poslat všem šéfredaktorkám sovu s prosbou o malý rozhovor, který nám objasní, co je u nich v časopisech nového a jak jsou s ním spokojené.