Šéfredaktorka DV mi dala za úkol připravit článek o tom, jak si vede pan Cihlička na místě správce Příčné ulice. Jako správná žurnalistka jsem se do toho hned pustila, připravila si všelijaké zvědavé dotazy a oslovila jak pana Cihličku, tak i některé zákazníky – a tak mi také přišlo na mysl, že ani nevím, jak to teď na PU vypadá s návrháři, když madam Niam tento post nedávno opustila…

A tak jsem ke svému překvapení zjistila, že madam Niam i Tir-na-nog je nyní otitulována jako Majitelka salónu NiT.

17. února jsem něco po druhé hodině odpolední vešla do Velké síně a z nenadání jsem se ocitla téměř u stropu. Kolem mě poletovali studenti a studentky a já se jen tak tak stačila vyhýbat předmětům, které kroužily napříč síní.
To byl ovšem jen začátek…

V posledních dnech jsou obyvatelé bradavického hradu opět konfrontováni s Azkabanem, a to buď jako zatčení, nebo pozorovatelé. Několik zaměstnanců naší školy bylo předvedeno k výslechu ve věci podezření z držení černomagických předmětů. Má na takovýto zásah Ústředí bystrozorů právo?

Do sedmého ročníku jsem se vůbec netěšil. Čekají tam OVCE.
Když jsem byl ve druhém, těšil jsem se nesmírně do třetího. Čekal mě tam Soubojový klub.

Před pár dny se několik osob dostalo do Azkabanu. Jak říká nedávný článek, nejsou známé podrobnosti a čeká se na uzdravení těchto osob, aby se mohlo zjistit víc. Napadlo mě, že bychom mohla zjistit zatím nějaké informace od lidí, co Azkaban již navštívili a mohou mi o tomto pobytu něco málo povyprávět.

Když jsem dnes přišla do školy, zjistila jsem, že azkabanští strážní, nevalně známí mozkomorové, mají zase koho hlídat a vyslýchat. A to hned tři profesory naší školy.

Když jsem před nedávnem psala článek o soutěžích, chtěla jsem prezentovat názor svůj a vybraných studentů. A v komentářích se pak dozvědět, zda s námi ostatní souhlasí či ne. Bylo mi jasné, že ne všem se můžu zavděčit. Ale zaujala mě jedna věta z rozhovoru se supervizorem soutěží Davidem Nekromacerem, kterou jsem pak zopakovala v komentářích: „A jak by se dalo motivovat profesory k vypisování soutěží?“ Po delším uvažování jsem se rozhodla, že zkusím vyzpovídat pár profesorů a pokusím se z nich dostat, co by museli „obdržet“, aby začali více soutěží vypisovat.

Sotva tři a půl hodiny (v době realizace článku) od začátku zápisu a v některých třídách už je plně obsazený stav. Co si o tom myslí profesoři plných tříd?

V předchozím článku jsme si řekli, jak vůbec Denní věštec vznikl. Ale co se všechno událo za těch dlouhých sedm let, co je na světě?

…aneb pojďme se podívat do časů, kdy se Denní věštec jmenoval ještě Denní Věštec a po prériích se honila stáda divokých Werewolfů.

Třísk, prásk, ratata!!! Jsem zase tady, vaše věrná a nejvěrnější Trapáčková! Sorráček za to, že jsem se tak odmlčela. To víte, Trapner dělal voloviny a někdo za něj musel v tý kuchyni makat!

A protože voloviny dělá pořád, nezbylo mi, než za něj udělat i tuhle poradnu. A co jste si na nás přichystali tentokrát?

Midar Kilahim je ode dneška celý modrý. Dusí se snad? Nevyšel mu experiment s novým pracím práškem? Hraje si na králíčka Azurita? Ne! Vystřídal toho nejvlkounovatějšího vlkouna v pozici Havraspárského kolejního ředitele!

Je to pár dní, co jsem vstoupila na hrad a teprve dnes se konečně necítím tak moc zmateně. A protože bych moc chtěla psát pro Denní věštec, přemýšlela jsem, jaký článek napsat jako první. Seděla jsem ve Velké síni, koukala kolem sebe a pozorovala ostatní prváky, když v tom mi to došlo. Chce to jen pár rad od těch, co to zažili už dříve – starších studentů. Poprosila jsem tedy tři studentky, aby mi zodpověděly pár otázek a tím pomohly nám prváčkům se trochu uklidnit a získat pár dobrých vyzkoušených rad.

Už několikrát jsme se se studenty, profesory a dalšími obyvateli hradu sešli v KNP. Samozřejmě jsme tam nebyli všichni, jen ti, co se nějakým způsobem zajímají o drabble. A co se v KNP dělo, si můžete přečíst níže.