Už několikrát jsme se se studenty, profesory a dalšími obyvateli hradu sešli v KNP. Samozřejmě jsme tam nebyli všichni, jen ti, co se nějakým způsobem zajímají o drabble. A co se v KNP dělo, si můžete přečíst níže.

Předchozí dva články, které jsem napsal o Soubojovém klubu, vycházely z názorů zkušených členů. Tentokrát jsem se rozhodl oslovit naopak ty, kteří v něm strávili školní rok poprvé. Připojil jsem i dotaz na sklepení, které je s klubem úzce propojené.

Teď, když už můžu konečně dělat soutěže a mám na ně čas, resp. je dělat potřebuji, abych si vydělala na zápis předmětů, který se kvapem blíží, jsem navštívila místnost soutěží.

Jenže ouha… V paměti mám ještě stav před pověstnou stávkou, kdy jsem se do této místnosti nemohla ani dostat, jak byla přeplněná pergameny se zadáními soutěží a teď? Teď je tomu právě naopak. Na malém stolečku uprostřed místnosti leží pár pergamenů a kde nic tu nic. Takže se ptám: „Co se stalo? Kdo krade pergameny se sotěžemi nebo kam se poděly? Jak si budou studenti vydělávat na zápis předmětů? Čeká nás chudý rok?“

Leden se pomalu chýlí ke konci a pro nováčky, kteří již několik dní zoufale mrzli před branami hradu, nastal velký den. Nyní konečně mohou vstoupit klenutou vstupní branou a rozprchnout se všemi směry, což mnozí z nich také udělali. Doufejme, že je někdy někdo najde…!

Také jste si všimli, že aktivita kolejních duchů nějak upadá? Já jsem si toho všimla poprvé v momentě, kdy přijel Koloděj. Splnila jsem všechny magíky až na dva, „Vař, kotlíku, vař!“ a „Skřetí neposeda“. A můžete hádat proč! Ano, za celých 14 dní jsem na hradě ducha nepotkala. A to bylo v době, kdy jsem na hradě trávila téměř 24 hodin denně.

Již před nějakým časem se toto téma v Denním věštci objevilo a mělo patřičný účinek. Profesoři se začali snažit a komenáře psát opravdu ke každému úkolu a odevzdané eseji. Bohužel ono prvopočáteční nadšení opadlo a profesoři komenáře znovu psát přestali, resp. přestávají. Takže když mi letos přišlo ohodnocení úkolů a esejí a většina z nich komenář postrádala, nebylo to zklámání jistě jen pro mě.

V uplynulých týdnech došlo ke dvěma změnám na významných postech naší školy. V redakci jsme se prozatím nedostali k tomu, abychom o nich napsali, což se nyní pokusím napravit.

Mnoho nováčků každoročně skončí na tom, že neví, jak má napsat přijímací esej. Pojďme se společně podívat na pár zásad, kterých je dobré se držet.

Ptáte se, kde mne vyhrabali? No, já se tomu taky divil, když mne čapli za límec a vrazili mi do ruky brk. A že sem se skrejval fakt dobře. Několik let mne nemohli najít! A já si myslel, že to tak zůstane! Ale marná snaha. Holt bonzáci jsou hrozně otravný a šťouravý lidi.

Ano, jsem to já, Skřítek Trapáček. A prej že nedostanu najíst, dokud vám něco nenapíšu k novýmu roku. Vidíte to? To je vydírání! A já si budu stěžovat!

No dobře, no.

Před několika dny rozvířila první stránky světových periodik senzační zpráva. Polští vědci opět trochu poodhalili roušku tajemstvím oplývajícího života škrken a podle vlastních slov přinášejí zcela unikátní a nevšední objevy. Pojďme tedy s polskými sousedy nahlédnout do každodenního života těchto bohužel zcela všedních tvorů.

Termín odevzdání NKÚ, 10. 12. 2011, již uplynul před pár dny. V předchozím článku jsem slíbila další podrobnosti o letošních zkouškách, dozvíte se tedy, jaké předměty si studenti letos nejčastěji vybírali, kdo z profesorů měl nejvíce přihlášených a jestli výběr předmětu mohla ovlivnit i bývalá kolejní příslušnost vyučujícího.

Rovněž přináším rozhovor s  Barbarou Arianne Lecterovou, třetí z letošních maximalistek, která si zapsala 5 NKÚ (a to k pěti již absolvovaným! – v tom se s ní letos může rovnat jen nebelvírská Jane Mooren). A ještě zde mám odpovědi od  Ellky Willowé, které jsem měla sice k dispozici už minule, ale nějak jsem je do článku zapomněla vložit!