Letní výjezdní seminář v Honorově je již nějaký ten den za námi. O přímý report z místa dění se nám postaral kolega Oliver McCollin ve Lví tlapou, ale pojďte na dny azkabanské (ne)pohody zavzpomínat i prostřednictvím Denního věštce.
Vážení čtenáři Denního věštce, hradní obyvatelstvo, Zmijozelští, Nebelvírští, Havraspárští, Mrzimorští, profesorský sbore, duchové, Nejvyšší, nejnižší, nováčci, redaktoři a jiné podivné bradavické existence… Dnes dochází na naší škole k situaci, která je v historii hradních periodik zcela nevídaná, totiž k přesunu projektu z jednoho časopisu do druhého. Jedná se o rubriku „Návrhářský koutek“, jež vznikla v Hadím králi v srpnu minulého roku. Tato rubrika již nebude nadále vycházet ve zmijozelském kolejním časopise, ale bude kompletně přesunuta pod křídla Denního věštce i se všemi svými starými články.
Které každodenní starosti či radosti jsou ukryty ve fialovém hábitu? Je tento post lepší než být takříkajíc „věčný student“? Čím nás tento post láká a čím nás naopak děsí? Jaké výhody a nevýhody tento post má? Toto vše vám představím svým studentským pohledem.
Je tomu pár týdnů, kdy oddělení knihovny získalo nového vedoucího pracovníka. Martin Javor již jednou funkci zastával, a tak mne zajímala nejen jeho knihovnická budoucnost, ale také minulost. Co vše mi prozradil o svých plánech se dozvíte v následujícím rozhovoru, který byl proložen několika máslovými ležáky.
V průběhu celého léta hrad prochází změnami na důležitých postech ve vedení školy. Jednu z nejdůležitějších pozic obsadil profesor Oliver McCollin, který se před několika dny stal novým inspektorem výuky. Krátce po dosazení do této funkce opustil pozici kolejního ředitele Nebelvíru. Profesor nepochybně čelil žádostem o rozhovor mnoha redaktorů, pro Denní věštec jsem ho ale vybojovala nakonec já. Mohla jsem si tak s ním popovídat nejen o odchodu z Nebelvíru a inspektorských vizích, ale potrápila jsem ho také několika otázkami na ne vždy příkladnou profesorskou minulost. Zajímá vás zpověď Olivera McCollina? Tak čtěte s námi…
Ráno, raníčko já, Nebelbrach, vstal, nedbal varování opatrnějších studentů a vyrazil do sklepení. Jako vždy po probuzení jsem potřeboval rozcvičku; setkání s příšerou rozehřeje krev.
V čase dovolených, kdy si lze vybrat z nejedné destinace, mi vytanula na mysli jedna zásadní otázka: Jaké je to asi na dovolené „u tučňáků“? Jak moc dobrovolně na ni obyvatelé hradu jezdí a jaké to je, když se z ní vrátí? Abych zjistila všechny možné i nemožné zážitky, prošla jsem se svým rychlobrkem hrad skrz na skrz a zjistila od studentů i profesorů, jak to v mrazáku obvykle chodí.
Jarní famfrpálová sezóna odezněla, fanoušci vyklidili tribuny, hráči se na léto rozloučili se svými šatnami a vrhli se vstříc individuálnímu trénování a mezním úrovním. Léto 2019 nám umožnilo vidět šest napínavých zápasů. Pojďme se na uplynulý rok plný famfrpálu podívat v tradičním závěrečném přehledu.
Nejstrašnější mudlovská slova jsou „bylo“ a „nebylo“. Tato slova totiž evokují, že jste malý, bezbranný človíček, a někdo velký a hrozný, kdo to s vámi vůbec nemyslí dobře, se vám rozhodl vyprávět mudlovskou pohádku.
Dovolte mi tedy, abych vám vyprávěl pohádku.
Pohádku o týrání dětí, kanibalismu a upalování lidí zaživa.
Vážení čtenáři,
léto je téměř u konce a s ním se jistojistě blíží i konec naší Letní věštecké soutěže. Jistě jste již v očekávání, jaký úkol – osmý v pořadí – jsme si pro vás přichystali. Zároveň ti, kteří vědí, že toto kolo nestihnou, ale chtějí udělat poslední úkol, by měli zpozornět a článek si přečíst. A jako již tradičně v něm najdete také vyhlášení jednoho z kol.
Na oficiálním výjezdním semináři školy v Honorově se i v roce 2019 do programu dostalo konkláve, kde mají účastníci možnost pokládat vedení školy dotazy a diskutovat o budoucnosti hradu.
Stýskalo se vám po Věšteckém kukátku? Nebojte, právě vychází další rozhovor, tentokráte zaměřený na nebelvírskou kolej. Ke Třem košťatům jsem si pozvala sympatickouJosefínu Koumálkovou. Pohodlně se usaďte a ponořte se do našeho povídání…
Ano, ti z vás, kteří navrhují, to jistě znají. Navrhujete, navrhujete, kreslíte, zvětšíte si obrázek, abyste na to líp viděli, pak ještě, pak ještě, a najednou máte obří pixely, které se na vás valí a hrozí vás rozdrtit. A ty sny pak! No nádhera, vřele to doporučuji! – směje se –
Můj táta je Oliver Wood… – protočí oči – Ano, já vím, mám slavného tátu. – podepře si znuděně bradu – Říkáte si, co to má s výletem k mudlům společného? Na to můžu říct jediné – všechno! Normandie je totiž destinace, kam vzal můj táta moji mámu na líbánky. A protože mají naši ve zvyku mi pořád dokola vyprávět, co spolu prožili, než jsem se narodila… rozhodla jsem se s vámi o jejich zážitky podělit. Jejich vyprávění znám už zpaměti, a to by nebyli táta a máma, aby to v jejich podání nebylo šílené…
Vážení čtenáři,
jen těžko věřit, že se blížíme k dalšímu úkolu, protože s dalším zadáním se více a více blíží konec prázdnin. A protože čas utíká rychleji, než bychom si přáli, pojďme se ho pokusit zpomalit dalším kolem naší Letní věštecké soutěže. Zároveň nemůže chybět ani vyhlášení kola pátého.
Letní výjezdní seminář v Honorově je již nějaký ten den za námi. O přímý report z místa dění se nám postaral kolega Oliver McCollin ve Lví tlapou, ale pojďte na dny azkabanské (ne)pohody zavzpomínat i prostřednictvím Denního věštce.
Vážení čtenáři Denního věštce, hradní obyvatelstvo, Zmijozelští, Nebelvírští, Havraspárští, Mrzimorští, profesorský sbore, duchové, Nejvyšší, nejnižší, nováčci, redaktoři a jiné podivné bradavické existence… Dnes dochází na naší škole k situaci, která je v historii hradních periodik zcela nevídaná, totiž k přesunu projektu z jednoho časopisu do druhého. Jedná se o rubriku „Návrhářský koutek“, jež vznikla v 
Které každodenní starosti či radosti jsou ukryty ve fialovém hábitu? Je tento post lepší než být takříkajíc „věčný student“? Čím nás tento post láká a čím nás naopak děsí? Jaké výhody a nevýhody tento post má? Toto vše vám představím svým studentským pohledem.
Je tomu pár týdnů, kdy oddělení knihovny získalo nového vedoucího pracovníka. 
V průběhu celého léta hrad prochází změnami na důležitých postech ve vedení školy. Jednu z nejdůležitějších pozic obsadil profesor 
Ráno, raníčko já, Nebelbrach, vstal, nedbal varování opatrnějších studentů a vyrazil do sklepení. Jako vždy po probuzení jsem potřeboval rozcvičku; setkání s příšerou rozehřeje krev.
Jarní famfrpálová sezóna odezněla, fanoušci vyklidili tribuny, hráči se na léto rozloučili se svými šatnami a vrhli se vstříc individuálnímu trénování a mezním úrovním. Léto 2019 nám umožnilo vidět šest napínavých zápasů. Pojďme se na uplynulý rok plný famfrpálu podívat v tradičním závěrečném přehledu.
Nejstrašnější mudlovská slova jsou „bylo“ a „nebylo“. Tato slova totiž evokují, že jste malý, bezbranný človíček, a někdo velký a hrozný, kdo to s vámi vůbec nemyslí dobře, se vám rozhodl vyprávět mudlovskou pohádku.
Vážení čtenáři,
Stýskalo se vám po Věšteckém kukátku? Nebojte, právě vychází další rozhovor, tentokráte zaměřený na nebelvírskou kolej. Ke Třem košťatům jsem si pozvala sympatickou
Ano, ti z vás, kteří navrhují, to jistě znají. Navrhujete, navrhujete, kreslíte, zvětšíte si obrázek, abyste na to líp viděli, pak ještě, pak ještě, a najednou máte obří pixely, které se na vás valí a hrozí vás rozdrtit. A ty sny pak! No nádhera, vřele to doporučuji! – směje se –
Můj táta je Oliver Wood… – protočí oči – Ano, já vím, mám slavného tátu. – podepře si znuděně bradu – Říkáte si, co to má s výletem k mudlům společného? Na to můžu říct jediné – všechno! Normandie je totiž destinace, kam vzal můj táta moji mámu na líbánky. A protože mají naši ve zvyku mi pořád dokola vyprávět, co spolu prožili, než jsem se narodila… rozhodla jsem se s vámi o jejich zážitky podělit. Jejich vyprávění znám už zpaměti, a to by nebyli táta a máma, aby to v jejich podání nebylo šílené…